Když jsme ještě věřily na mořské víly: příběh lidské zranitelnosti

recenze

Když jsme ještě věřily na mořské víly (2021) 4 z 5

Kity, Josie a Dylan – tři spřízněné duše. Sestry a mladík, který se jednoho dne objevil u dveří jejich domova a už s nimi zůstal. Staral se o ně, hlídal je a dohlížel na ně. Přestože sám byl ještě dítě s velkým zklamáním a bolestí na duši.

Nyní je již Kity dospělá. Pracuje jako lékařka a jednoho dne po náročné službě spatří ve zprávách náhodou obličej své zesnulé sestry Josie. Nevěří vlastním očím, ale pak uchlácholí sebe sama, že to byla nejspíše osoba sestře pouze podobná. Pocit, že vidí svou sestru v davu lidí, ji provází od doby, kdy Josie zemřela. Jenomže tutéž reportáž o požáru na Novém Zélandu vidí také její matka a ihned jí volá s prosbou, zda by nemohla Kity jet na Nový Zéland a pokusit se vypátrat, jestli to skutečně není jejich Josie. Po krátkém přemlouvání Kity nasedá na letadlo a vydává se daleko od domova s nadějí, že by snad mohla její sestra být stále na živu.

Kity se během svého pátrání po sestře seznamuje s milým, krásným a charismatickým Javierem, známým hudebníkem, a navazuje s ním přátelství, které pozvolna přerůstá v něco více.

Josie, nyní Mari, nemá ani ponětí, že její rodina tuší, že je naživu. Ta si vybudovala svůj úspěšný život. Je šťastně provdaná za prominentního podnikatele a má dvě děti. Vede spokojený a úspěšný jak rodinný, tak i podnikatelský život.

Co všechno se stane, když se dvě sestry po letech setkají a jak bude jejich setkání probíhat, to vám samozřejmě nemůžu prozradit.

Co vám však mohu prozradit je to, že kniha Když jsme ještě věřily na mořské víly vypráví příběh, dvou dětí, které to neměly v životě jednoduché. Příběh, ve kterém můžete pochopit, jak křehká a zranitelná je dětská duše a jak moc ji může ublížit ztráta bezpečí a zázemí v dětském věku.

Zatímco Kity, nyní lékařka, byla vždy zvídavá a naučila se o sebe sama postarat, avšak měla vždy problém navazovat opravdové milostné vztahy, které by vyžadovaly citovou angažovanost, její sestra Josie se se svým komplikovaným dětstvím popasovala po svém. Již v útlém věku byla závislá na alkoholu, následně drogách a když měla příležitost začít znova s jinou identitou, neváhala ani vteřinu.

Obě ženy si z mládí nesou řadu bolístek, které se promítají více či méně do jejich současného života.

Co všechno se v jejich dětství odehrálo nám autorka pozvolna odkrývá v každé kapitole. Pomalu tak máme možnost pronikat do jejich dětství a být svědky všeho, co se jim přihodilo.

Pochopíme, jaký byl osud Dylana, proč Josie byla závislá na alkoholu a drogách, a pochopíme taky, proč Kity navazuje pouze sexuální a ne příliš vážné vztahy.

Každá kapitola v knize je vždy vyprávěna z pohledu jedné ze sester. Díky tomu máme skvělou příležitost pohlížet na osudy sester jednotlivě a přitom si krásně postupně skládat jednotlivé dílky do většího celku.

Shledání těchto dvou dospělých žen se samozřejmě neobejde bez emocí. Kity má Josie za zlé, že ji opustila. Jak ji mohla tak dlouho sestra lhát? Bylo tak těžké se smířit s její smrtí! Jak to mohla udělat? Ale jak mohla Josie žít dál, když její mysl byla tak silně trýzněna pocitem viny? Neměla se ráda. Teď už to ví. Taky musela ujít kus cesty, aby se mohla začít znova. Odpustit sobě, své matce, otci… Obě sestry se musí podívat pravdě do očí a odkrýt všechna tajemství, aby mohly skutečně dospět a prožít plnohodnotný život se vším, co nabízí.

Barbara O’Nealová pro nás napsala velmi citlivý příběh, který se vám bude číst jedna báseň. Oči plynou po písmenkách, cítíte z nich klid a harmonii a jedna stránka střídá druhou. Ano, musím přiznat, že zpočátku jsem měla trošku problém se začíst a měla jsem dojem, že se v třetině knize autorka trošku ztratila, že se stále plácá dokola a jako by ji na chvíli utekla pointa příběhu, ale následně tuto pointu zase našla, a pak se už příběh začal odvíjet tak, jak jsem si přála a jak jsem si představovala. Najednou mne kniha pohltila a já chtěla vědět, co stojí za tím vším. Čím vším si musela děvčata projít a co všechno jim formovalo jejich osobnost. A čím více čtenářům autorka odkrývala minulost, tím více mne příběh pohlcoval. Je to tak jemné, postupné a laskavé pohlcovaní, kdy si zkrátka obě hrdinky musíte zamilovat.

Barbaře se povedlo krásně podchytit pocity a zážitky obou sester. Popis jejich životní dráhy byl obdivuhodný, a tak krásně uvěřitelný a pochopitelný! Obě sestry si vás omotají kolem prstu – ať chcete nebo ne. Ať se vám na začátku příběhu zdají jakékoliv, časem je pochopíte. A to je právě ono kouzlo této knihy. To, že časem vše pochopíte. Proto mi nezbývá než napsat, že popis hlavních postav spolu s popisem prostředí samotného bylo brilantní.

Musím se také zastavit u tempa knihy. To se mi zdálo spíše línější. Alespoň co se společného osudu obou sester týče. Dějová linka Kity mi přišla barvitější než ta od Josie. Zatímco u Kity můžeme být svědky jejího prohlubování přátelství s Javierem, u Josie mi přišlo, alespoň zpočátku, tempo trošku zaseknuté a děj mírně ztracený. Naštěstí to byla jen krátká doba a pak se vše zase hezky “rozjelo”.

Kapitoly v knize byly poměrně krátké a každá byla vyprávěna z pohledu jedné ze sester. Vše na sebe krásně navazovalo a vy jste tak právě díky tomu mohli pozvolna pronikat k samotnému jádru příběhu. Pro někoho je tento způsob vyprávění příjemný, na někoho to právě může působit línějším dojmem.

Když pominu to krátké hluché místo, které jsem v knize na pár okamžiků pociťovala, mohu s klidným svědomím říci, že je to milý příběh, který se moc hezky čte a při kterém mohou citlivější čtenáři mít slzy v očích. Alespoň na már momentů ke konci knihy.

Knihu mohu jednoznačně doporučit.

Když jsme ještě věřily na mořské víly Barbara O'Neal (p)

Dvě sestry, oceán lží a hledání pravdy. Sestry Kit a Jossie byly jedno tělo a jedna duše. Vyrůstaly v idylickém prostředí prosluněné kalifornské pláže. Až do jednoho osudového léta. Cesty obou sester se rozešly a Josie před let... více