Když (ne)skončila válka

recenze

Zdivočelý kontinent: Evropa po druhé světové válce (2015) / Václav2015

Každému, kdo žil v této zemi před rokem 1989, byla pravidelně se zvýšenou intenzitou během „slavných květnových dní“, vštěpována představa konce druhé světové války představovaná ruskými vojáky v tancích, které rozesmátí Češi vydatně zasypávají šeříky. Devadesátá léta minulého století nám naopak rok pětačtyřicátý spojovala se sympatickými americkými chlapíky v džípech, kteří si zajeli na jakýsi výlet do Plzně. „Předně válka neskočila jednoduše Hitlerovou porážkou,“ zní jedna ze základních myšlenek britského autora Keitha Loweho. V Evropě se přes všechny oslavy, „především truchlilo“. Kontinent čekalo ještě dlouhé období plné větších či menších občanských válek, které krutostí nezůstaly za tou „pravou“ válkou ani trochu pozadu. Nastalo období vyhánění a nenávisti – vzpomeňme na české Němce. „Kulturní různorodost, která před válkou (a dokonce i během ní) bývala evropskému kontinentu tak vlastní, utržila smrtelnou ránu až po jejím skončení,“ připomíná Lowe. „Pokud je minulost cizinou, toto období v evropské historii stále zahrnuje rozsáhlé oblasti označené pouze slovy zde jsou lvi.“ Po konci války zůstala mnohá města prakticky srovnána se zemí jako jakýsi „památník lidské schopnosti sebedestrukce“. Pomsta, samá pomsta, ztráta morálních zábran, „jednání, dříve považované za morální, teď bylo povýšeno na morální povinnost“. Lowe však uvádí i jeden překvapivý fakt, totiž že „někteří lidí se měli po válce mnohem lépe, než by si před ní kdy dokázali představit“.

Věděli jste například, že Spojenci v průběhu války zajali přes 11 milionů německých vojáků? A že těm, kdo se dostali do zajetí na východě, hrozila smrt s „devadesátkrát vyšší pravděpodobností než zajatcům na západě“? Že poslední zajatci se vrátili do Německa až 12 let po skončení války? Lowe přichází se zajímavým postřehem: po první světové válce se hranice posouvaly tak, aby „se vyhovělo lidem žijícím na daných území“, po druhé světové válce „se evropské vlády rozhodly přestěhovat obyvatele, aby učinily zadost hranicím“. Tušíte, komu se říkalo ve Francii „horizontální kolaborantky“? Dokážeme si vůbec představit, že v roce 1946 v Maďarsku dosáhla inflace v jednu chvíli hodnoty 158 486 procent za den? Lowe věnuje důkladnou pozornost poválečnému dění například v Řecku, Polsku, Jugoslávii, Litvě („Ještě v roce 1965 se dva litevští partyzáni ocitli v policejním obklíčení a raději se zastřelili, než aby se nechali zajmout.“) či Itálii. Nejen všude tam měla ona doba daleko od klidných, mírových časů. Do toho všeho nastupuje usilovná snaha Sovětského svazu rozšířit své impérium, západní země nehrají také vždycky čistě („Marshallův plán se sice tvářil jako hospodářská pomoc, ale jeho cíle byly téměř výhradně politické.“)

Loweho Zdivočelý kontinent je skvělá, čtivá kniha, plná smutných zjištění. Autorovi nutno dát za pravdu, pokud píše, že „druhá světová válka byla jako obrovský supertanker brázdící evropské vody – měla tak obrovskou setrvačnost, že ačkoli její motory přepnuly na zpětný chod v květnu 1945, vířila svým pohybem vodu ještě několik dalších let“.
Nejen pro toho, kdo se zajímá o dějiny dvacátého století, je tato kniha – s nadsázkou řečeno – povinnou četbou. Ani na okamžik neváhám udělit plných pět hvězdiček.

---

Zdivočelý kontinent: Evropa po druhé světové válce Keith Lowe

Ačkoli válka skončila oficiálně v květnu 1945, trvalo celé desetiletí, než se Evropa opět postavila na nohy. Válka zanechala třicet milionů obětí, rozvrátila ekonomiku a instituce - policii, média, dopravu, místní i národní vlády ... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---