Solidní detektivka

recenze

Čtenář je něco jako gurmán. Jednou dostane chuť na něco exotického, co ještě neochutnal, jindy naopak zatouží po krmi tradiční, na kterou se lze takříkajíc spolehnout. Po knize rumunského, anglicky píšícího spisovatele jménem Eugen Ovidiu Chirovici nazvané Kniha zrcadel by měli sáhnout ti čtenáři, kteří mají v oblibě klasické detektivky, ve kterých se šetří akčními scénami, neplýtvá tajemnými psychopaty a v nichž se naopak pěstuje vyprávění střihu Agathy Christie.

Příběh se otevírá tím, že jeden literární agent dostane k posouzení nedokončený rukopis. Autor v něm líčí svá univerzitní studia v osmdesátých letech. Spolu se svou přítelkyní, tajemnou Laurou, se seznámí se slavným profesorem Wiederem. Ten je ovšem před Vánoci roku 1987 zavražděn. Případ není nikdy objasněn. Zmíněný literární agent je přesvědčen, že by rukopis, pokud by byl kompletní, přinesl vyřešení dávného zločinu. Autor rukopisu však v mezidobí zemřel. Literární agent zapojuje svého přítele investigativního novináře.

Autor vylíčí pátrání z pohledu hned několika postav. To mu umožňuje ukázat, jak nespolehlivé jsou někdy (vždy?) vzpomínky, jak nás naše paměť může klamat. Podle mého názoru však autor nevyužil všechny možnosti této zajímavé konstrukce. Jednotliví vypravěči jsou si svým naturelem a stylem vyprávění až příliš podobní, a jednotlivé části knihy tak mohou čtenáři poněkud splývat.

Protože o detektivkách se nesluší prozrazovat víc, prozraďme jedině, že tajenka je nakonec rozluštěna a řešení je vlastně docela uvěřitelné a pravděpodobné.

Kniha zrcadel je sázkou na jistotu. Neohromí vás, ale ani nezklame. Prostě jako poctivá kuchyně, ve které jste věděli, co máte čekat.

Pravda jednoho je lží druhého. Významný literární agent Peter Katz obdrží nedokončený rukopis nazvaný Kniha zrcadel a je z něj nadšený. Autor knihy Richard Flynn popisuje svá studia na Princetonské univerzitě koncem osmdesátých le... více

Komentáře (0)