Když se cítíme nekonečně

recenze

Charlie jako samotář toužící po kamarádech začne psát dopisy cizímu ,,kamarádovi", protože o něm slyšel, že umí poslouchat. Na střední byl sám až do jednoho dne, kdy potkal opravdové přátele. Patricka a Sam. Charlie trpí depresemi, protože mu umřela milovaná teta, když byl malý. Ale všechno se to začne lepšit, když tráví čas s opravdovými přáteli.

,,A ona mi řekla, že mě taky miluje. A věci byly zas na chvilku v pořádku." 82

Já tuhle knihu prostě miluju! Nejdříve jsem viděla film, který jsem už viděla snad milionkrát. Samozřejmě kniha je lepší, ale i film má své kouzlo. Nevím, jestli na to vůbec existují slova.

Prvních asi pět stran jsem si osvojovala autorův styl psaní, ale potom mi příběh utekl pod rukama a já ani nevím jak. Přečetla jsem to jedním dechem a je to přesně ten typ knihy, po jehož dočtení jenom sedíte na místě a koukáte do blba. Typ knihy, která ve vás něco nechá. Mně tahle kniha ovlivnila život.

,,Nic se nevyrovná hlubokému nádechu poté, co se člověk dosyta zasměje. Nic na světe se nevyrovná tomu, když člověka bolí břicho z toho správného důvodu. Bylo to super." 160

Jelikož jsem příběh znala, věděla jsem, že mi Charlieho bude líto a byly chvíle, kdy jsem měla chuť plakat. Občas mě to dohánělo k šílenství, protože to bylo tak neuvěřitelně smutné. Ostatní postavy jako Sam a Patrick byli dobře popsané a opravdu reálné.

Knize dávám 5*, ale přijde mi to málo, dala bych ji klidně 10*, protože to je opravdu kniha, co ve mně něco nechala a určitým způsobem změnila pohled na svět.

Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskyho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo ... více

Komentáře (0)