Kečupová mračna, aneb když máte kostlivce ve skříni

recenze

Kečupová mračna (2015) / Aires

Byla jednou jedna dívka, kterou tížilo svědomí. Potřebovala se vypovídat a někomu svěřit své tajemství. A komu jinému se svěřit, než právě někomu, kdo ho má také? A tak začala nešťastná dívka, říkejme jí třeba Zoe, psát dopisy. Kečupová mračna jsou psaná formou dopisů, které patnáctiletá Zoe píše vězni panu Harrisovi. Zoe a pan Harris totiž mají něco společného. On zabil někoho, koho miloval. Ona zabila někoho, koho měla milovat. Jenže on sedí v cele smrti, zatímco Zoe je volná a sama se svými výčitkami.

Zoe pomalu panu Harrisovi odhaluje svůj příběh, který začal úplně obyčejně. Říká se - za vším hledejte lásku. Tady to platí více, než kdekoliv jinde. Zoe žije normální život, dokud se neobjeví on. Nebo možná spíš oni? Školní idol a tajemný vtipálek z večírku. Oba Zoe pořádně zamotají hlavu a tím to všechno začíná...

Kniha je psaná chronologicky a v každé kapitole se dozvíte další střípek příběhu. Celou dobu napjatě očekáváte, kdy zjistíte, co se vlastně stalo. Jak jistě tušíte, to velké odhalení přijde až na konci. Mezitím si můžete lámat hlavu a povzbuzovat Zoe, ať už vás moc dlouho nenapíná.

Předtím bych se vás nedotkla ani násadou od koštěte, ale teď jsme na stejné lodi. Zabil jste někoho, koho jste miloval a já zabila někoho, koho jsem měla milovat. Oba známe tu bolest a strach a vinu a stovky dalších pocitů, které ani nemají jméno.

Kniha si získá vaši pozornost a to nejlepší na ní je právě její obyčejnost. Zoe vám rychle přiroste k srdci, protože to je naprosto normální a milá holka. Taková, jakou jste možná byly i vy. Škola, láska, kluci, vše se zdánlivě vyvíjí úplně obyčejně. Jen ten konec rozhodně obyčejný není. Ukazuje nám, že i velké a hrozné věci se můžou stát úplnou náhodou a každému z nás.

Kniha je čtivá a obsahuje spoustu vtipných scén. Je znát, že autorka si pořádně pohrála s načasováním, napětím a vše má promyšlené. Vše má směřovat k překvapivému, dechberoucímu konci. Konec jsem však částečně odhadla, přesto mě překvapil protože je takový hořkosladký.

Chvály už bylo dost. Teď trocha kritiky, protože i tahle kniha má své mouchy. Zoe by především neměla žádného kostlivce ve skříni, žádné temné tajemství, nebýt její hlouposti. I když to nezamýšlela, podle mě si za vše může sama, díky svému chování.

Několik podobných knih jsem již četla a přestože Kečupová mračna nejsou bez chybičky, bavila mě mnohem víc, než třeba Ostrov lhářů nebo knihy od Johna Greena. Kečupová mračna jsou povedená oddechovka psaná s nadhledem a s humorem.

Patnáctiletá Zoe tráví noci neobvyklým způsobem: v zahradní kůlně píše dopisy Stuartu Harrisovi, usvědčenému vrahovi odsouzenému k trestu smrti, toho času v texaské věznici. Je přesvědčená, že jen on může pochopit její neobvyklý p... více

Komentáře (0)