Klasika, která neomrzí

recenze

Asi už se budu opakovat, ale říkám to klidně znovu. Mám slabost pro pana Zolu. A velkou. Cestičku jsem si k němu našla sama, neboť povinná školní četba mě minula obloukem. Šťastným řízením osudu se mi však do rukou dostal Zabiják. Netřeba dodávat, že nezůstalo jen u něj.

S Terezou Raquinovou jsem se toužila seznámit už delší čas. A ten čas právě nadešel. Podivná, zamlklá a neveselá Tereza přežívá v manželství s neduživým Camillem a spolu s jeho matkou vede obchůdek s galanterním zbožím v Paříži. Ubíjející dny, každý stejný jako ten předešlý, plynou hlemýždím tempem po nezáživné životní cestě mladé ženy. Jenže o čem by to bylo, kdyby se zčistajasna neobjevil na stezce, tedy vlastně ve dveřích omšelého krámku, životem kypící mladý muž.

Laurent je přesný opak slabého Camilla. Není proto divu, že když Terezin unavený zrak padne na tohoto silného, zdravého a veselého člověka, vytrhne to její duši z monotónnosti, do které zapadla až po kolena. I mladinká žena si získá Laurentovu pozornost, a tak než se nadějeme, máme tu milenecký pár zhurta propadající spalující vášni.

Jenže, co čert nechtěl, ti dva se do sebe tak zamilují, že logicky začnou toužit po společném životě, kdy si nebudou muset své soukromé chvilky krást potají a ukrývat se před manželovými zraky. Camille jednoduše překáží a ďábel nikdy nespí. Je rozhodnuto. Marodný, zranitelný a slabý mladík, jenž se řízením osudu stal životním partnerem temperamentní Terezy, musí jít z cesty.

Zola byl mistrný vypravěč, dokonale ovládající jazyk a psychologii svých postav. Ve svém díle nestydatě odhaluje nejhlubší a nejtemnější zákoutí lidské mysli. Nebojí se brodit bahnem hříšných myšlenek, být svědkem ohavných činů a stát se trýznitelem duše, kterou nemilosrdně trestá drtivými výčitkami svědomí.

Připravte se na cestu, při níž spatříte hrdelní zločin, provedený tak směle a nenuceně, až vás zamrazí. Tím více, že zůstane světskou mocí nepotrestán. Při své pouti navštívíte i takové bezútěšné místo jako márnici Morgue, kde se na zemi tísní těla znetvořená podřezáním, ubodáním, utonutím, postupným a nevyhnutelným rozkladem. Nemůžu si pomoct, ale tato část na mě působila jako hodně depresivní a hutná esence smrti.

Jeden by řekl, že když už se někomu povede provést zločin tak, že vypadá jako nešťastná náhoda, může si dotyčný zhluboka oddechnout a nasát do plic nový život. Inu, to by ovšem nesměl vést pero pan Zola.

Nekoná se žádný krásný a bezstarostný život. Vrazi postupně zjišťují, že se jejich svět mění v noční můru. Utopenec vystoupil z kalných vod a rozhodl se doprovázet své zrádce na každém kroku, při každém jídle a každou noc s nimi uléhat do postele. Kam se poděl ten vysněný život? Tahle temná realita přece nemůže být skutečná.

Tereza Raquinová je mistrně napsaná kniha, popisující celý vývoj vraždy. Od prazačátků, prvotních nejasných nápadů a pohnutek, přes opatrné plánování k impulzivnímu činu až po hořký konec nekončících výčitek, popírání skutečnosti, halucinací a neustálé hledání cesty ven.

Děsivé, chladné, poučné, nezapomenutelné.

Émile Zola se rozhodně nebál jít až na dřeň lidské podstaty a ukázat člověka v celé jeho duševní nahotě. Za to mu patří můj nehynoucí dík, protože jeho knihy jsou pro mě nevyčerpatelnou studnicí, v níž se odráží miriády lidských povah, myšlenek, citů a činů.

Zapomeňte na chvíli na to, že Tereza Raquinová patří mezi školní četbu, a tudíž by se na ní někdo mohl dívat s despektem. Prostě si přečtěte úžasně napsaný příběh, jež toho dokáže mnoho říct i po tolika letech, kdy spatřil světlo světa.

Nešťastná Tereza Raquinová touží po změně a hledá únik z monotónního všedního života, který vede po boku svého manžela. Známost s jistým mladým mužem vyústí nejen v milenecký poměr, ale i v hrůzný čin vraždy manžela. Bezvýchodnost... více

Komentáře (0)