Kniha roku? No to snad ne!

recenze

Dívka ve vlaku (2015) / JanH
Dívka ve vlaku

Úchvatná, jedinečná, strhující, fantastická...
Kýčovitá, podprůměrná, ubohá, prvoplánová...
Říká se, že co člověk, to jiný názor a je to do jisté míry pravda. Proč jen do „jisté“ míry? Asi proto, že (mluvím teď o knihách, resp. spisovatelích) na některé literární velikány a jejich díla „musí“ mít všichni pouze jeden názor – co bychom si asi pomysleli o někom, kdo by Shakespearova dramata označil za slátaniny, popř. Franze Kafku za průměrného pisálka? Myslím, že autory podobných výroků bychom stěží považovali za literární znalce a odborníky. Na základní škole jsem se sice jednou setkal s výrokem jistého spolužáka (vysloveným v přítomnosti třídní učitelky a velké milovnice klasické literatury), že Čapkova Matka je „blbost“, ovšem Pavel G. byl známý tím, že jeho rozumové schopnosti nebyly nejrozvinutější, o abstraktním myšlení ani nemluvě...
Co to všechno má ale dělat s Dívkou ve vlaku? Vždyť v jejím případě se jedná o takový druh literatury, na nějž může být tolik názorů, kolik je čtenářů, nebo snad ne? Samozřejmě – do jisté míry ano. A proč jen do „jisté“ míry? Pokusím se to krátce vysvětlit.
Bestseller Pauly Hawkinsové rozdělil čtenáře do dvou nesmiřitelných táborů – v úvodu jsem citoval některá adjektiva, jimiž byla Dívka ve vlaku hodnocena. Mám v této souvislosti jedinou otázku: Je možné, aby se jedné a téže knize dostalo současně nevídaných ovací hraničících se zbožňováním a pohrdavého odmítnutí jakožto literárního braku? Myslím si, že to možné není a že pravdu má v tomto případě pouze jedna strana. Která?
Abychom na tuto otázku mohli seriózně odpovědět, je samozřejmě zapotřebí podívat se knize „na zoubek“. Takže – hlavní postavou je Rachel, podivná a podivínská osůbka, neustále zmítaná duševními traumaty všemožného druhu a působící naprosto nevěrohodně. Autorka zřejmě chtěla vytvořit portrét moderní, nezávislé ženy, žijící „tady a teď“, jenže jí z toho vposledku vyšla totální „závislačka“ na alkoholu a sexu, do níž (čímž bylo dílo zkázy dokonáno) „napěchovala“ co možná nejvíce emocionálního balastu, v němž se nešťastnice po celou knihu plácá. Je příznačné, že i pro ty, kdo jsou jinak knihou Hawkinsové unešeni, je Rachel většinou „nesympatická“, popř. jim „leze na nervy“.
Bohužel, anglická spisovatelka si naprosto stejně „pohrála“ i s ostatními „hrdinkami“, takže třeba taková Anna si s Rachel v trapnosti a vyumělkovanosti v ničem nezadá. Psychologie postav je zkrátka na bodu mrazu a se samotným příběhem je to úplně stejné – jde o pokus o spojení několika literárních žánrů, který dopadl přesně tak, jak nás učí přísloví o honění několika zajíců najednou, tj. neúspěšně. Vypadá to, že autorka ani nevěděla, co vlastně chce psát – thriller, horor, detektivku? Od každého je tam trochu a celé se to rozpadá, protože absentuje kvalitní literární „malta“, která by celek držela pohromadě. A když se už přece jen tu a tam zdá, že se blýská na lepší časy, že vyprávění dostává jakous takous logiku, je tento pozitivní náběh okamžitě zlikvidován návratem do původního, tj. pseudopsychologizujícího, rádoby drsného stylu a čtenář zahlcován dalšími a dalšími Rachelinými excesy . A ještě něco – nechci Paulu Hawkinsovou podezírat z plagiátorství, ale úvodní pasáže její knihy až příliš připomínají Alfreda Hitchcocka, resp. Okna do dvora.
Suma sumárum – vůbec mi není jasné, co je na té knize tak světoborného. Absolutně nechápu ty, kdo ji vynášejí do nebes, naopak se mi zdá, že Dívka ve vlaku je klasickým příkladem „úspěšného“ marketingu, založeného na davové psychóze z knížky, kterou „všichni čtou“. Může být ale zárukou literární kvality např. to, že si tento „bestseller“ koupily v Americe tři miliony lidí?
Když se vrátím na začátek, konkrétně tedy k onomu „povinnému“ respektu k jistým klasickým dílům a tento axiom obrátím, resp. přijmu teorii, že existují také knihy, které se „musí nelíbit“, pak bych mezi ně Dívku ve vlaku určitě zařadil...


Dívka ve vlaku Dívka ve vlaku Paula Hawkins

Román, který si podmanil všechny žebříčky bestsellerů na obou stranách Atlantiku, trhá rekordy v rychlosti prodeje a je kritikou označován za letošní Zmizelou. Potřebujete vědět víc? Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co... více


Komentáře (10)

Přidat komentář

Twinny
29.12.2018

Já četla, že Dívka ve vlaku je revolucí v moderní literatuře :D. Pro mě je to průměrná kniha na jedno čtení, o které člověk po přečtení přestane přemýšlet.

kattyV
07.09.2018

Dostala jsem Dívku ve vlaku jako audioknihu, zatím jsem na začátku, ale nejsem si jistá, zda ji vůbec doposlouchám. Celou dobu dumám, proč se mám nimrat v pocitech několika životních ztroskotanců. Dosud jsem doufala, že se z toho časem vyhrabou, ale po přečtení této recenze tuším, že nejspíš ne.
Dobře, musím konstatovat, že závěr mě nakonec uspokojil. Nedá se říct, že by mě nijak zvlášť překvapil, nakonec, vzhledem k malému počtu postav nebyl vrah zas takovým překvapením), ale konkrétní provedení se mi líbilo. Ale za knihu roku Dívku ve vlaku já osobně nepovažuju. Slušný průměr.


DominaCZ
10.02.2018

já souhlasím.

karel9045
07.02.2017

Záleží na tom, jaká kritéria by měla Kniha roku splňovat. Pokud je to rekord v prodejnosti nebo počtu čtenářů, pak asi Dívka ve vlaku knihou roku je. Pokud se však k takovému ocenění váže literární kvalita a originalita, pak je tento román sotva oblastní liga. Jedná se o vcelku nenáročné, odpočinkové čtení, ke kterému se zřejmě nevrátí ani ti, kteří mají takové knihy rádi. Nakonec jsem po Dívce ve vlaku sáhnul také a rychle ji přečetl. A zdála se mi být o dost lepší, než podobný "bestseller" Saschi Aranga Pravda a jiné lži. Za mě je Knihou roku Malý kamarád Donny Tarttové, ale je mi jasné, že miliony lidí ji číst nebudou.

Zentao
05.02.2017

Souhlasím, kniha nestojí za čas s ní strávený, a to snad ani jako čtení k vodě, to si raději přečtu Jeroma.

oliec
09.01.2017

Souhlasím s recenzí. Také se řadím do skupiny lidí, kteří nerozumí tomu, proč by zrovna tato kniha měla být bestsellerem. Vyslechla jsem ji jako audioknihu. Náhled do psychologie alkoholičky mě vysloveně nebavil. Celé se to tak divně táhlo.

Kattie
08.01.2017

Myslím, že jsi to trefil na konci - marketing. Vem si, jaké šílenství bylo okolo 50 odstínů šedi. Kolik bylo prodaných knih a návštěv v kině. Přitom to byl obyčejný brak z červené knihovny kopírující navíc v mnoha ohledech mnohem lepší film "Sekretářka". A věřím tomu, že mnoho žen si to koupilo jen díky vlně reklam a ani se jim to pak nelíbilo. A naopak spousta z nich byla prostě jen uchvácena a podvědomě přesvědčena, jak je to super natolik, že se jim to v tu chvíli vážně líbilo. Ale třeba kdyby se jim to dostalo do ruky teď, takový úspěch už by se nekonal. Neříkám, že se to nemůže někomu líbit. Ale marketing je silný nástroj, který z podprůměrného mnohdy vytvoří uměle modlu.

Knihu jsem dostala v rámci jiné reklamní kampaně jako audioknihu, tak jsem na to zvědavá a poslechnu si to, ale v knihovně si tedy raději půjčím toho Hitchcocka :).

agi-a2980
31.12.2016

Zajímavý názor. Mne Dívka ve vlaku taky moc neoslovila :/.

monushka
31.12.2016

Tuto knihu mam doma uz pres rok, ale prave z toho duvodu, ze ji cte kazdy, jeji cteni porad odkladam. Napsal jste to moc pekne, doposud jsem cetla a slysela jen same chvaly, tak jsem zvedava, do jake kategorie se pak zaradim ja. Dekuji za Vasi recenzi.

mistrikova
30.12.2016

A právě proto nepropadám davové psychóze z knížky, kterou čtou všichni... A která má především úspěšný marketing... Pečlivě vybírám podle anotace nebo si knihu prolistuji v knihkupectví... Jsem ráda, že to někdo vidí podobně.