Kočovný biograf pana Saita.

recenze

Netuším, jak to Annette Bjergfeldt dělá, ale opět se jí podařilo vytvořit příběh plný laskavosti, lidskosti a lásky, z něhož se člověku jen těžko odchází...

Uznávám, že její příběhy jsou možná tak trochu teatrální, nejsou tedy zřejmě pro každého, ovšem pokud propadnete jejímu kouzlu, čeká vás jedna z nejkrásnějších knih letošního roku.

Společně s vášnivou tanečnicí tanga Fabiolou a její dcerou Litou uprchneme z revolucí zmítané Argentiny a místo ve vysněné Evropě se usadíme v Upper Puffyn, malém ostrově nedaleko Kanady. Ostrov je na první pohled sice nehostinný, jeho obyvatelé však našim uprchlicím poskytnou teplo domova.

A právě tyhle svérázné postavy dávají celému příběhu ono podmanivé kouzlo. Není tam snad jediný člověk, kterého byste si nezamilovali. Všichni jsou plní lásky, vřelosti a laskavosti. Samozřejmě občas narazíte i na bručouna, podivína nebo místní drbnu, ale to jen perfektně dokresleje obrázek zdejšího společenství.

A naprosto miluju ty podivínské detaily, kterými je příběh protkán, jako početí v rytmu tance, sbírku srdečních ozev zdejšího zvěrolékaře, Litinu sbírku otců, Fabiolinu posedlost botami, tajemný pan Saito a mnoho dalších... Celou dobu jsem si říkala - kde na to ta ženská chodí?! To je prostě geniální!

Kočovný biograf pana Saita v sobě ukrývá svět, který si zamilujete a nebude ho chtít opustit, svět, který vás naprosto okouzlí, svět, v němž si najdete kouzlo, něhu i moudrost. Annette Bjergfeldt je prostě láska.

O neposedných střevících na tango, životních úletech a lásce ve všech jejích podobách Když na práh kláštera v Buenos Aires někdo odloží krabici od bot s nemluvnětem, jeptišky dají holčičce jméno Fabiola. U vzpurné Fabioly se b... více

Komentáře (0)