Konec byl naprosto top strop!!

recenze

Nikdy hrdinka (2024) / princeznazknih

začněme koncem, protože posledních asi 50 stran bylo načekala jsem se teda fakt dlouho, aby mě bavil příběh samotný. do té doby to nebylo nic extra, ale špatné to taky úplně nebylo. a aaron oliver to “nic extra dosti vylepšoval!
(recenze může obsahovat spoilery)

z toho, že joan změnila časovou osu, jsem zrovna radostí neskákala. jen to potvrzovalo mou domněnku, že příběh se točí okolo ní a přizpůsobuje se jí. ale budiž.

pustila jsem se do knihy s nadšením. ten svět jsem si přese všechno fakt zamilovala a těšila jsem se na víc: cestování časem, londýna, nestvůr na konci jsem taky konečně dostala odpovědi na otázky, které mě pronásledovaly už od jedničky. a všechno najednou začalo dávat smysl, jakkoli jsem se v tom do té doby patlala a cítila zmateně.

v podstatě se tu prohodily role: joan s nickem se dostávají do nestvůřího světa a ide po nich aaron. ta podobnost mně nevadila. co mně dopalovalo, byla snaha udělat z nicka svatouška, který nikdy nikomu nezkřivil vlásek. já jsem to viděla tak, že se autorka snažila z nicka udělat aarona: bo v jedničce na mě hodný synáček nepřátelského netvůřího rodu fungoval. ačkoli byl předtím zlý. a nick měl teď být jeho náhrada.

nesetkalo se to u mě s úspěchem. neříkám, že aaron byl dokonale milý celou dobu. měl své chyby. ale nick byl padouch. vyvraždil celé rodiny nestvůr. a ano, měl k tomu důvod. chápala jsem to. ale přišlo mně dost radikální ho takhle celého změnit a naprosto vypustit minulost. protože bez ní vlastně nebyl sám sebou a stala se z něho hrozně plochá postava.

joan jsem rozuměla stále míň, nechápala jsem její myšlenkové pochody a jednání. proč něco měnila, když se k tomu vzápětí vrátila a všechno vyslepičila? a proč odmítala věřit jiným, když si sama tak zoufale přála, aby ostatní věřili jí, i když věděla, že by nemuseli?

oba tak pro mě byli postavami, které mě neskutečně vytáčely. a pak už jsem kvůli nim hledala všechny chyby, které ta kniha měla, ale kterými vás nebudu zatěžovat.

změnu časové osy jsem rozhodně nefeelovala. přišlo mně to nesprávné a postavy se za mě staly stereotypy svých rodin (př: aaron jako krutý a nemilosrdný oliver), přitom v jedničce se chovaly docela jinak a tím, že to byla první realita, kterou jsem s nimi zažila, byla pro mě tou jedinou správnou, a tahle se mně nelíbila

romantika tam prakticky nebyla žádná, což mně nevadilo, protože joan a nick se mně spolu nelíbí. nebo jako byla, ale vlstně to nebyla romantika postav téhle časové linie, ale té předešlé a možná ještě té pravé předtím. takže to bylo takové podivné a nepřirozené. navíc taky pořád živím naději na huntovou a olivera dohromady a myslím, že by se k sobě fakt hodili.

ona ta kniha není špatná. má naprosto skvělou myšlenku o cestování časem a světě nestvůr a celý koncept, jak na sebe všechno navazuje, je naprosto geniální. občas mně sice připadalo, že autorka používá stejné vzorce, jakoby postavy vlastně opakovaly celý svůj příběh, jen v jiných rolích. ale tolik to nevadilo, dělo se tam plno nových věcí.

hodnotím 3,5 hvězdami, lehce nad průměrem, za což může hlavně ten konec, který mě fakt pohltil - padoušnice byla vykreslená skvěle! (byla jsem k tomu jejímu odhalení velice blízko) a rozhodně neomlouvám její činy, ale vidím ji v zásadě dosti podobně jako joan. možná jí i trochu fandím. bojím se ale, že její výhra se v dalším díle konat nebude, a to bych se pak bála, aby nedopadla jako nick: vykoupena z vlastních činů prostě jen tak.

ale možná jsem z knihy víc zklamaná než nadšená (aarona vyjímaje). zároveň mě ale zajímá, jak to všecko dopadne

nesmím taky zapomenout na poděkování Humbook blogerům za zaslání knihy k recenzi!

Budoucnost mají v rukách nestvůry! Druhý díl temné fantasy série. Joan se podařilo nemožné: zresetovala časovou linii, zachránila svou rodinu a zničila hrdinu Nicka. To všechno však za příšernou cenu. Aaron, její nelehce získ... více

Komentáře (0)