Kořist

recenze

Na začátku knihy jsem měla příjemné mrazení v zádech po nálezu první mrtvoly. Všude jen sníh a led. Pustina v Islandu. Poté se mi začíná číst kniha těžce. Než mi zaklapne, kdo kam patří. Kniha je rozdělená do třech částí. První část výstup do hor čtyři plus jeden průvodce. Dvě kamarádky s manželi. Chtějí zažít dobrodružství, které pak mohou postovat na sociálních sítích. Druhá část je o jednom domě, který nejspíš skrývá tajemství. V něm žije místní policista s ženou s dobrovolnou záchranářkou. Přestěhovali se sem nedávno. A třetí část vypráví o dvou hlídačích ve věži u útesu. Jednotlivé části se pravidelně střídají a dávají nám poznat, jak se všechno stalo

Příběh doplňují věci a hlasy, které vyvolávají děs u těch, kteří ho slyší. Jak v horách, tak v domě Jóhanny, kde žila malá holčička se svými dvěma bratry a rodiči. Rodiče už nežijí, bratři si na sestru téměř nepamatují. Co se ale stalo? Zároveň je slyšet i podivný hlas v pustině, slyší ho všichni účastníci výšlapu a děsí je to. Zároveň přichází velká sněhová vánice a mráz nejde nad nulu. Začíná přituhovat, strach, zima, hlad, děs, úraz, bolest,...

Kniha mi místy připomínala knihu Účastníky Djatlovy expedice. Celou dobu byla napínavá, probíhalo hledání účastníků, vyšetřování, kterého se účastnila i Johanna a její muž Geiri. Prožívala jsem s nimi děs i zimu

Konec mě ale naprosto odrovnal. Jak to autor nakonec vše vysvětlil a spojil, to by mě nikdy nenapadlo. Ten konec knihy je prostě  famózní. 

V nehostinných podmínkách islandské ledové pustiny se ztratí čtyřčlenná skupinka turistů. Co je přimělo vyrazit za tak drsných podmínek zcela mimo civilizaci? A proč opustili bezpečí srubu takřka nazí? Záchranářka Johanna a její k... více

Komentáře (0)