Kostelník vás napne, pobaví i pohladí ...

recenze

Kostelníkova závěť (2018) / CleoXandra

Mirek Vostrý je novým jménem mezi českými autory. Publikuje (zatím) pod hlavičkou vydavatelského labelu TOFANA, což není nic jiného než rodící se platforma pro nízkoobjemové samonáklady. Toť důvod, proč vám jeho jméno patrně mnoho neřekne, byť je to rozhodně pozoruhodný spisovatel.
Soudím tak z přečtení první jeho knihy, jež mi přišla do rukou. Nese název „Kostelníkova závěť“ a jedná se o sborník tří delších próz (formátem na rozhraní povídky a novely). Postupně se budu věnovat všem třem.
Úvodní a zároveň titulní příběh je postaven na atraktivní šabloně: chlápek z naší žhavé současnosti zakopne při náhodném výletu o poněkud záhadnou lokální tragédii. Protože je povahou zvídavý dobrodruh, začne pátrat po tajemných okolnostech, což ho přivede až k luštění zašifrovaných vzkazů apod. Za pomoci přítelkyně nakonec – ale to vlastně neprozradím. Povídka se mi celkem líbila, hezky se to četlo, děj plynul bez zádrhelů a hluchých míst. Jedině mě trochu mrzelo dost předvídatelné rozuzlení zápletky, jež působilo až pohádkově. Ale vlastně: proč ne? Pohádek není nikdy dost. A jsou roztomilé (tedy většinou).
Prostřední historku, nazvanou „Stopař“, považuju za nejzdařilejší z celé knihy. Je to vlastně detektivní thriller s prvky až špionážními. Autor zde osvědčil schopnost přizpůsobit tón vyprávění charakteru figury, která v dané pasáži dominuje a z jejíhož pohledu je text nasvícen (bodrý vyšetřovatel, podrážděný podezřelý, nervózní manipulátor …). Do děje, který získává hned od začátku pikantní náboj zdánlivé paranormality, posléze prolne (náhle a překvapivě) další časová rovina, která se s tou původní nakonec spojí a všechny dílečky skládanky do sebe pěkně zapadnou.
Poslední povídku, nazvanou „Krásný mrtvý kluk“, považuji za nejslabší z trojice a popravdě mi do sestavy příliš neseděla. Duchařské melodrama zacílené do oblasti YA? Proč? Ale přesto: není to vůbec špatně napsané, autor se opět prezentuje zdařilým vypravěčským stylem.
Tak jo. Pojďme na + - analýzu.
Plusy: rozhodně vypravěčský um, schopnost zkonstruovat inteligentní zápletku a jakási zvláštní „příjemnost“, jež čiší z autorovy životní filosofie, propsané mezi řádky. Když jsem to četla, přišlo mi to chvílemi, jako bych hladila plyšáka. Knižní trh je nabušený tituly, v nichž to klokotá zákeřným zlem. Z knížek pana Vostrého probublává plyšové dobro a není to špatně.
Mínusy: občas až přílišná předvídatelnost. Neškodilo by nějaké to šokující rozuzlení. No, a za další mínus celkově považuji závěrečnou povídku. Místo ní se určitě dalo vybrat něco vhodnějšího.
Sečteno, podtrženo: ano! Kostelníkova závěť rozhodně stojí za přečtení. Ideální součást vybavení na dovolenou. Ale bacha: není to žádná lehká literatura, myšlenkové hnětení je místy až zatraceně plnohodnotné. Knížka totiž obsahuje jeden zásadní alergen: inteligenci.

Recenze je zveřejněna i na mém blogu:
cleoxandrablog.mozello.cz/blog/params/post/1844371/

Máte rádi pohádky? Že jste z nich už vyrostli? Možná to ani nevíte, ale v hloubi duše toužíte po světě, který funguje správně. Příběhy v třetí autorově sbírce (stejně jako v předchozích) jsou vlastně takovými pohádkami pro dospěl... více

Komentáře (0)