Slunce v podhlavníku

recenze

Nějak se to seběhlo (ani nevím jak), že poslední dobou zpravidla sahám po vysloveně oddechové četbě. Zřejmě to souvisí s poněkud tíživým obdobím mého osobního života, které ne a ne skončit. Po dlouhé řadě psychothrillerů a romantických dramat jsem však zatoužila po změně. Nejprve několik populárně-naučných titulů... a teď: básnický sborník!
Rozhodně nepatřím mezi skalní milovníky poezie. Občasný dotek veršů mě sice dokáže rozechvět (a možná i niterně oslovit), ale jinak dávám přednost próze. Jistě, jako teenager jsem také zkusila pár básniček napsat, ale když si je po letech čtu, musím sebekriticky uznat, že by se daly recitovat leda tak feministickému spolku odložených panen či neformálnímu sdružení sufražetek.
Pravdou je, že jsem po „Slunci v podhlavníku“ sáhla díky pozitivním zkušenostem s autorovou beletristickou tvorbou. A taky s básnickým sborníkem „6 hlasů lásky“, který předloni redigoval. Ačkoli mám J. Raichla zafixovaného jako znamenitého vypravěče-povídkáře, byla jsem přesvědčená, že nebudu zklamána ani jeho „celoživotním“ poetickým průřezem. Ovšem realita mě zaskočila – ten člověk dokázal jít zase o krůček nad má očekávání.
V první řadě mě nadchla koncepce díla: podmanivá syntéza obrazu a slova (jak trefně zaznělo v jednom z komentářů). Básně jsou velice vkusně doprovázeny autorovými fotografiemi s převážně přírodní tématikou. Jejich poetické vyprávění je jakýmsi pokračováním vyprávění verbálního – oboje se to krásně vzájemně doplňuje. Fotky jsou černobílé a hojně využívají efektu inverze. Dojem je umocněn zajímavým čtvercovým formátem knihy. Působí to fakt parádně.
Básně samotné tvoří dosti různorodé panorama, což je asi dáno dlouhých časovým rozpětím jejich vzniku. Přesto jsou semknuty jednotící linií svébytného autorova rukopisu, definovaného různorodým využitím výrazových prostředků a stavebných prvků. Vázaný verš se střídá s veršem volným (až nespoutaným), verbální minimalismus je občas (vždy ve správnou chvíli) rozrušen bohatšími plochami epického charakteru. Citlivá kombinace konkrétního a obrazného vyjádření nesmírně přispívá ke sdělnosti textu, který na čtenáře zcela přirozeně přenáší svou náladu. Čtenář(ka) je nenásilně vtažen(a) do hry a pluje mezi emocemi, dotýká se jich, promne je mezi prsty, nechá si je zarýt pod kůži (pokud tedy chce...).
Jednou větou: opravdová a nádherně napsaná poezie.
Když to shrnu:
Plusy: po formální stránce krásně dotažené publikace, neotřelý formát, působivá kombinace slova a obrazu. Vybroušený, originální básnický styl.
Mínusy: nevím, jedině mě napadá, že by knize slušela pevná vazba. Ale chápu, že při tak nízkém nákladu, v jakém básně obvykle vycházejí, je to v podstatě nemožné (pokud tedy člověk není Seifert).
Sečteno, podtrženo: tuhle knížku rozhodně doporučuji všem citlivým duším se smyslem pro romantiku a niterné vnímání světa.

Slunce v podhlavníku je jakýmsi průřezem autorovy básnické tvorby za více než třicet let. Zračí se v něm citový i názorový vývoj probíhající v kulisách turbulentní epochy od konce osmdesátých let dvacátého století až po současnost... více

Komentáře (0)