Krásný příběh s originálním námětem

Gwendolyn žije v rodině, která se stará jen o její sestřenici Charlotte, která prý zdědila jakýsi speciální gen. Její rodina je samé tajemství a Gwendolyn nemá ani tušení, co se v jejích kořenech skrývá. Co když je ale středem všech tajemství právě Gwendolyn?

Vždycky jsem si chtěla přečíst příběh o cestování časem, protože jsem na toto téma začala psát vlastní knihu. A tak jsem sáhla po této známé sérii, která se mi předtím ještě nedostala do ruky. Lituji, že jsem to neudělala dřív, protože příběh Gwendolyn a její rodiny je naprosto okouzlující.

V době, kdy kniha Rudá jako rubín vyšla poprvé, ještě moc podobných děl nebylo. Kerstin Gier si vybrala opravdu originální námět. Cestování časem je v knize popsáno logicky a s jasnými pravidly, která musí všichni dodržovat. Bylo pro mě tedy poměrně snadné si představit, jak cestování časem funguje.

Bohužel mi trochu vadilo tempo, kterým se zajímavý příběh ubíral. Začátek byl opravdu pomalý, ale konec uběhl tak rychle, že mě až vyděsilo, když jsem najednou nalistovala poslední stranu. Jakmile se totiž kniha zrychlila, zápletka se zkomplikovala ještě víc a kniha skončila. To mi sice moc nevyhovovalo, ale na druhou stranu mi to zase až tolik nevadilo a konec jsem si ráda přečetla ještě jednou.

Za vyzvednutí určitě stojí prolog a epilog, protože mi nasadily brouka do hlavy. Líbilo se mi, že kniha končí i začíná záhadou, a tím pádem se čtenář má vždy na co těšit. Doufám, že další dva díly série - Modrá jako safír a Zelená jako smaragd, seženu co nejrychleji.

Kerstin Gier má velmi jednoduchý styl psaní, takže při čtení nečekejte žádné dlouhé popisné odstavce. Vše je řečeno stručně a jasně, což většinou zcela stačí. Občas bych sice nějaký ten popis nebo další větu přidala, ale přece jen jde o první díl série, kdy se příběh teprve rozjíždí, takže má čtenáři být ještě mnoho utajeno.

Gwendolyn mi od začátku byla docela sympatická, i když to nebyla úplně ideální hlavní postava. Líbil se mi její smysl pro humor a vztah s mladšími sourozenci. Občas mi ale Gwendolyn lezla na nervy, protože i moje znalosti o historii Anglie jsou větší než ty její, i když taky nejsou nijak rozsáhlé... Čas od času mi tedy Gwendolyn přišla hloupá, ale většinou jsem se dokázala vcítit do její role.

Ostatní postavy se mi moc líbily. Nemůžu říct, které byly záporné a které kladné, protože to vlastně ještě není úplně jasné... Přesto jsem si ale zamilovala Leslie, pana George a ke svému vlastnímu překvapení i Charlotte, se kterou jsem docela soucítila. Gideona jsem zpočátku měla plné zuby, ale časem jsem si na něj zvykla. Navíc se jeho charakter rozvíjel společně s příběhem, což oceňuji, protože jinak by působil opravdu nereálně.

Stručně řečeno stojí Rudá jak rubín určitě za přečtení. Nabízí originální námět, jednoduchý styl psaní, skvělý prolog a epilog a sympatické postavy. Děj se sice teprve rozjíždí a v příběhu se najde pár nesrovnalostí, ale u čtení této knihy si určitě skvěle odpočinete. Pokud jste Rudá jako rubín ještě nečetli, určitě neváhejte!

Kniha: 4/5
Obálka: 3,5/5

Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. Jednoho dne se s ní zatočí svět a ona se rázem ocitne ve známé ulici, jenže téměř sto let před svým narozením. Vzápětí pochopí, že tím největš... více

Komentáře (0)