Kurtizána na trůně . . . a nebo ne?

recenze

Kateřina II. - Lesk a bída impéria (2001) / JaneKatty

Citace: Milan ŠVANKMAJER, Kateřina II. Leska bída impéria, Praha 2001.

Monografie pojednávající o Kateřině II. měla problematický výstup na světlo, stejně jako samotná Kateřina. Milan Švankmajer vydal toto dílo již v roce 1970, normalizační režim té doby však zabránil jejímu šíření ihned po vytištění. Ale po třiceti letech se jí dostalo opravy, doplnění a opětovného vydání, které umožnilo seznámit se s Kateřinou II. jako zajímavou postavou ruských dějin, stejně tak s názory autora na tuto carevnu.[1]
Obálkou nás publikace příliš nezaujme. Máme zde pouhé vyobrazení Kateřiny II. jako postarší panovnice obklopené luxusem. V anotaci knihy se sice nedozvíme z děje skoro nic, ale je nám shrnuta postava carevny tak, jak bývá vnímána, ale i to, co bývá přehlíženo. Anotace by i přesto mohla být o něco delší a seznámit čtenáře i s tím, co bude obsahem a neomezit se na výcuc kapitol, které má na zadní straně sepsány.
Monografie samotná je rozdělena do šesti kapitola a ty jsou dále rozděleny do několika podkapitol. Každá kapitola se věnuje různým obdobím, dostáváme pohled na vládnutí carevny, do jejího soukromý, ale i pohled na život v Rusku té doby.
V začátcích knihy však odstáváme pohled na vládu jiné ruské panovnice Alžbětu I. Právě tato žena totiž stála za pozváním Sofie ze Zerbstu do Ruska. I přes to, jsou kapitoly o bývalé carevně zbytečně obsáhlé a obsahují spoustu informací, které ale jsou k budoucímu soukromému i veřejnému životu Kateřiny nepodstatné. Překonáme-li však tento dalo by se říct úvod, dostaneme se k životu samotné Sofie-Kateřiny. V krátkosti jsou nám představeni i její rodiče a poměry, ve kterých vyrůstala. Nepotřebujeme však více, než co nám autor dodal, abychom si její raný život představili.
V druhé kapitole dostáváme pohled na to, jak se Kateřina dostala k moci, ale i na to, co byla schopna udělat pro to, aby se na trůnu udržela. Dostane se nám pohled i na její lože, na kterém se prostřídalo velké množství mužů. Kapitola by však mohla být obsáhlejší, co se soukromí carevny týká.
Ve třetí kapitole knihy dostáváme mimo vládnutí carevny i situaci na samotné Rusi. Přečteme si o několika situacích, které nám trochu pomohou ukotvit si situaci, ve které Kateřina vládla a autor se nás také pokusí seznámit s myšlenkami samotné carevny. I zde by si ale carevna zasloužila více času, než dostala. Události často v této kapitole přehlušují a odvádí naši pozornost jinam, než by měla a čtenář může být po přečtení některých částí zmaten.
Ve čtvrté části se dostáváme spíše k problémům a válkám. Tedy alespoň ze začátku kapitoly. A až zde je uvedena válka s Tureckem, o které se ale autor zmiňoval již v předešlých kapitolách. Naštěstí to není zase takový problém v pochopení situace. Největším překvapením je, že až zde je představen jeden z nejvlivnějších mužů kateřinského Ruska. Ale kromě kapitoly, kde je popsán ve zkratce jeho život se o něm autor v předešlých a ani v následujících kapitolách moc nezmiňuje.
V kapitole číslo pět nazvané Na vrcholu moci se dozvídáme více o vnitřním fungování Ruska, ale také i o plánech a přáních carevny do budoucna. Dostáváme také pohled na rodinné vztahy carevny, které jsou ale také shrnuty pouze v krátkosti. Pěkně zde ale dostaneme popis ekonomiky za Kateřininy vlády od samotných počátků až do její smrti. Nejvíce prostoru zde ale dostanou vojenské úspěchy carevny a její velkolepá inspekční cesta do jihoruských oblastní a na Krym.
V poslední šesté kapitole autor shrnul poslední roky vlády carevny Kateřiny. Zde už pohled do jejího soukromí téměř chyběl, což byla dle mého soudu škoda. Kapitola se vesměs věnovala zahraničním vztahům, získáme zde pohled Kateřiny na revoluci ve Francii a také zde autor popíše úplné rozebrání Polska jeho sousedy. V poslední podkapitole se už jen dozvídáme o posledních dnech a smrti carevny.
Kniha však poslední kapitolou nekončí. Po ní dostáváme ještě epilog jako takové shrnutí toho, jak carevna Kateřina vládla, ale dostáváme i částečné vysvětlení z čeho se vyvinulo Rusko až do dnešních dob.
Po epilogu dostáváme velkou výhodu knihy a to to, že v ní autor publikoval části některých zajímavých dokumentů, které autor ve své knize zmiňuje. Nacházejí se zde například části pamětí Kateřiny II., abdikační prohlášení Petra III. nebo také carevninu závěť. Čtenář si může tedy části zdrojů, které autor v knize použil, nebo se o nich dokonce zmínil, přečíst sám, aniž by je musel složitě hledat.
Však zde na konci se nachází i největší chyba v knize a totiž to, že poznámkový aparát byl umístěn až nakonec knihy, a ne každé stránce sólo. Poznámky jsou sice rozdělené podle kapitol, ale i tak musí čtenáři počítat s jistým nepohodlím, když budou chtít číst poznámky.
Mezi další zajímavé doplňky knihy, které hrají jako velká plus pro tuto knihu, byli dva rodokmeny, které zvýrazňují ruské cary od Alexeje Michailoviče až po syna Kateřiny Pavla I. Petroviče. Na stránkách po rodokmenu také dostaneme seznam základních chronologických údajů začínajících narození Kateřiny, tehdy ještě se jménem Sofie v roce 17292, až po její smrt 6. listopadu 1796.3
Dále dostaneme samozřejmě seznam pramenů a literatury, ve kterém jsou prameny a literatura přehledně rozděleny zvlášť a také rejstřík, kde jsou však osoby a zeměpisné názvy zahrnuty do jednoho rejstříku. Pro větší přehlednost by bylo lepší rozdělení, ale v této knize není takových pojmů tak velké množství, aby to při vyhledávání byla příliš velká obtíž.
Když zhodnotím knihu jako celek, byla čtivá a velice zajímavá, i když sem tam se mi zdálo, že autor přeskakuje od jednoho tématu k druhému. Občas se čtenář tedy mohl ztrácet, ale taková místa se zde vyskytují jen výjimečné. Co však nebylo výjimečné, bylo autorovo velice časté používání uvozovek v textu, které asi měli určitá slova nebo fráze zvýraznit či na ně čtenáře upozornit. Při čtení však uvozovky působili spíše rušivým dojmem a snižují celkový pozitivní dojem z knihy. Pokud se však od tohoto oprostíme, zaměříme se čistě na obsah knihy, zjistíme spoustu zajímavostí nejenom o událostí v běhu dějin, ale i Rusku jako takovém, jak a proč se z minulosti vyvinulo tak, jak se vyvinulo.
__________________________________________________________
1 Radomír VLČEK, Milan Švankmajer: Kateřina II. Lesk a bída impéria. Český časopis historický 100, 2002, s. 960-961, zde s. 960
2 Milan ŠVANKMAJER, Kateřina II. Leska bída impéria, Praha 2001, s. 244
3 Milan ŠVANKMAJER, Kateřina II. Leska bída impéria, Praha 2001, s. 246

---

Kateřina II. - Lesk a bída impéria Milan Švankmajer

Podrobný životopis carevny Kateřiny II. od jejího příchodu do Ruska až do její smrti. Linie života je popisována v souvislosti s významnými politickými událostmi té doby, takže se dočteme podrobnosti o sedmileté válce, Pugačovově ... více

---

Komentáře (0)

Přidat komentář

---