Lauferův kapitán Minařík jinak
recenze
Roura od kamen a jiné povídky (2012) / herdekfilekJosef Laufer je pojem. Jeho sytý hlas rozezníval za dob bolševika všechny dva programy televize imrvére. Byla to taková elegantnější a lépe zpívající forma Michala Davida. Ovšem Michal David byl jen klouček stvořený z popu a Kroků mistra Janečka. Na druhou stranu kapitán Laufer byl umělec, jak o sobě tvrdí, byl zpěvák, herec a hlavně textař. Textař. Člověk, který si dokáže hrát se svou mateřštinou tak, aby to lahodilo uchu. Nejlépe tomu z vyšetřoven.
Kapitán Laufer sepsal knihu jedenácti povídek. Jak sám pravil, je člověkem s nepřehlédnutelným obličejem a po takovém se prostě nějaké vyjádření chce. Pán Bůh za to zaplať, protože aby platil člověk, to by vydalo na národní dluhy celého světa.
Popišme si nějakou tu povídku, ať víme, na čem si stojíme.
Povídka první – Kníčemáci
Úvodní leč této knihy, kde se dozvíte, že nevěra je vcelku fajn, že být blbý má své výhody, že vše nakonec dobře dopadne.
Povídka čtvrtá – S Helenkou do přírody
Popis lásky z pohledu kapitána Laufera. Láska je nekonečná, je krásná, je všudypřítomná, je tu, aby si ji užili všichni a to nejlépe s jednou prodejnou ženou.
Povídka poslední – Roura od kamen
Kapitánovo zevtipnění Alzheimerovy choroby, kde zmatenost je tu brána jako příležitost k tomu, pořádně si protřepat bránice.
Vrhněme se na knihu jako na celek. Co vám může dát z literárního hlediska? Rozhodně si připomenete slohové práce ze základní školy, kde se hledala zbytečně křiklavá pointa, kde bylo hlavní potřebou neplést si i a y, kde jste volili mezi chutí napsat do slohové práce slovo prdel a ohledem vůči útlocitné dušičce soudružky učitelky, která by prdel odnesla mozkovou příhodou. Kapitán Laufer se po letech vrátil do první lavice šesté třídy a s nadšením začal mávat svou prací. Samozřejmě, dostane jedničku, co jiného. Jeho gradování děje je perfektní, jeho překvapení na konci každé povídky vždy tak nudně překvapí, jeho vzývání nulového sdělení je grandiózní. Kdejaká soudružka učitelka zamilovaně sklapne knihu a řekne si zasněně – takhle kdyby psali všichni, byla by radost opravovat ty hory pravopisných i
stylistických chyb.
Kapitán Laufer je elitou národa. Je textařem s nepřehlédnutelným obličejem, je lahodícím cvičením češtiny, kterou když prznit, tak nejlépe ve velkém. Kapitán Laufer je člověkem, který svou existenci vystavěl na minulém režimu a s hrdě pozvednutou hlavou pokračuje dál, režim nerežim. Vždyť občané již zapomněli, již se s nostalgií obracejí a lákají zpět univerzální teplákovky a trabanty a estébáky a fronty na nic a zákazy k vyjádření a prvomájové průvody a povinnost volit zlo a impotentní popík a nesvobodu a další a další kapitány Minaříky opěvované kapitány Laufery.
Kapitán Laufer by se měl celou knihou omluvit národu za svou činnost v minulém režimu, ne si honit vlastní zbytnělé ego.
Vy, co jste po nocích ladili dráty,
učili sousedy potomkům lhát,
slyšte o prorocích
s tupými drápy,
jak se jim zřítil ten Upíří hrad.
Ztratili obličej
- to dolar byl důvod,
po boku Goebbelsů je jim OK!
Ztratili obličej i jazyk i původ,
teď hrají nám z partesu hlas CIA.
Kdo by to poslouchal,
ty jidášské žvásty,
odporné žebrání o nakyslý chléb,
kdo by to poslouchal,
ty nechutné pásky,
co do úst si strkaj mrvu a chlév!
R: Díky vám! Díky vám,
chlapíku statečný,
za vaši odvahu, rozum a sílu!
Vy jste náš kapitán
- oni jsou zbyteční!
Přidal jste blankytu
do křídel míru.
Do pupku hadího
jim kapitán hráb
sedm let vypájel
prolhanou žluč...
Ty „svobodný rádio“,
už ti dech zchlad!
Od našich hrdinů pravdě se uč!
Utekli bezmocní
a zradili mámu i tátu,
co někde má bez jména hrob.
Chtějí nám - nemocní
- zasadit ránu
za konto u Lloydů na ptačí zob.
Nad naší hranicí nebe je čisté,
nechceme stanici
s nápisem „Hnůj“.
Uřvi si bránici, ty špinavé klíště,
a nepleť se do veršů
Kde domov můj!!!
R: Díky vám! Díky vám,
chlapíku statečný...
Zdroj textu písně: http://zpravy.idnes.cz/jak-psaval-chlapik-statecny-agent-pavel-minarik-f52-/kavarna.aspx?c=A080125_124618_kavarna_bos
Roura od kamen a jiné povídky Josef Laufer
Mnohokrát jsem byl osloven, abych o sobě vydal sepsané spisy, jak je tomu zvykem, u lidí s nepřehlédnutelným obličejem. Paměť je věc ošidná a ne vždycky člověku vyjeví pravdu prožitou, ale spíše pravdu časem k obrazu svému okrášle... více
Komentáře (20)
Přidat komentář
Také díky, budu se snažit nějak přežít :)
A samozřejmě, duševní agrese je zlá, stejně jako fyzická.
Och, díky ti za přání, také si užij všeho toho budoucna.
Jen ještě poznámka. Ubližovat se dá i duševně. Ona když se kroutí hrůzou duše, někdy to bolí víc než zlomaná noha.
Vyhledávat nebudu, věřím, že nekecáš. Ani jsem ti nechtěl vytýkat, zda takovou kritiku děláš, či neděláš. Jen mi trochu hla žlučí ta recenze nacpaná starým zatuchlým špinavým prádlem. Myslím, že spousta umělců a jiných viditelných osobností té doby má někde své špinavé prádlo, ale pokud někomu neublížili, měli bychom je soudit podle toho, co lidem dali, ne podle toho, že se nám zadařilo k nějaké té špíně přičichnout.
Měj se pěkně, užij si oslavu Nového roku, a do nového roku ti přeji spoustu recenzí, kterými zlákáš čtenáře k zajímavým knihám.
Pokud bys zabrousil do mých starších recenzních pokusů, jistě narazíš i na kritiku současného systému. Jsem si jist, že jsem se někde pouštěl i do Hitlerova poblouznění a také do prvorepublikového. Alias padni komu padni.
Laufer nazpíval hymnu hnusu. Nesnažil se podle všeho otevřít na toto téma diskuzi. Zbavit se obvinění, že píseň stvořil s láskou k režimu, ale po donucení. Nesložíš, dozpívals. V tom případě by šla všechna kritika na toto téma stranou. Kaju se, tedy je mi odpuštěno. Bolševik byl v těchto ohledech vcelku vtírvý a neodbytný.
Krylovi by se samozřejmě měla postavit na každém náměstí honosná socha, protože podobného naše republika nenosila. Ale samotnému by se to nejspíš hnusilo.
Tuším na co narážíš. Ale nejsem nadšený systémový vypatlaný. Až tak daleko jsem ještě nedošel. Snad ani nedojdu.
Ono se to všechno prolíná - kritizuješ sice "jen" Laufera, ale za to, jaký byl; ale víš opravdu, jaký byl? - jak dokážeš Lauferovi, že v tom nebyla schována ironie, jak dokážeš posoudit, jaké na něj byly vyvíjeny tlaky (tak jako dnes mnozí vykřikují, že je demokracie, ale jen si otevřeš hubu na špatném místě, můžeš skončit bez práce, takže nepřímý tlak je vytvářen prakticky na každého, kdo nemá nakradeno). Odsuzovat někoho z tepla a pohodlí domova v souladu s aktuálním politickým režimem je strašně snadné. Nechci se Laufera zastávat, nevím o něm skoro nic, kromě toho, že má příjemný hlas, je slušný zpěvák a ztrapňoval se v přiblblých Kameňácích. Ale vím také, že jistý Honza Vyčítal se od Laufera strašně distancoval. A v čem byl Vyčítal ohledně dané "problematiky" lepší? V ničem. Pouze od něj nikdo nechtěl opěvovat Minaříka - ale jinak také proplouval na vlnách režimu s větrem v zádech a nesnažil se jít proti proudu. Ale to mu nemám za zlé. Nelíbí se mi jen to odsuzování druhých v době, kdy se to hodí.
Vzpomněl jsem Kryla. Kryl byl absolutní výjimka, s tím není možné nikoho srovnávat, protože ne každý dokáže boji za lepší společnost obětovat život. Ačkoli ne se všemi jeho postoji souhlasím, strašně moc si ho vážím. A začátkem devadesátých let jsem se ujistil, že je opravdu takový, jakého jsem si ho idealizoval: nevezl se na vlnách populismu a současné vládní garnitury, ale dál kritizoval aktuální špínu. A to je to, co by měl člověk (pokud to chce dělat) kritizovat - ne něco, co už je dávno passé (a navíc k tomu ani nemá všechny informace) a nic to na světě nezmění, ale to, co se děje právě nyní.
PS: aby si to někdo nevykládal špatně, samozřejmě tím nechci tvrdit, že by se neměly řešit starší trestné činy a podobně, mířím jen na to politikaření na vlnách platné vládní garnitury
Tak se začínám pomalu pozastavovat. Znovu jsem si přečetl onen politický pamflet a vůbec nějaký pamflet tam hledal. Našel jsem jen střípky jistého nesouhlasu s Lauferem a jeho prorežimní kulturou (viz statečný chlapík, text v závěru nakopírován pro ilustraci).
V textu jsem nenalezl ani kouska nenávisti, až tak daleko bych se nehnal, vždyť nenávidět by měl člověk jen vzácně a ne tuto emoci plýtvat zbytečně na celebrity.
Větší část textu jsem se zabýval knihou, která je, jak z textu vyplývá, opravdu velmi špatná. Byla by špatná, i kdyby ji sepsala ta největší ikona svobody, kterou bych mohl zbožňovat, ač tomu tak věru není.
Lauferovo psaní vskutku vyznělo jako slohová práce ze základní školy. Není to urážka, ale konstatování. Je to milý styl, ale zaujme opravdu jen kovanou paní učitelku.
Nedštím proti tebou zmíněnému, dštím proti Lauferovi. Protože napsal velmi pitomé povídky a jen díky tomu, že je Laufer, je i vydal.
Tleskám tvé odvaze zpívat na nádraží Kryla.
Ach ta nenávist. Znám pár takových, kteří podobně dští zášť proti všemu socialistickému/komunistickému, ruskému, pionýrskému a podobnému... A také si pamatuji, jak právě tito lidé ve své době vykřikovali: "Staňte se členy SSM! Se Sovětským svazem na věčné časy!..."
Nevím, kolik je autorovi recenze let, takže těžko říct, zda patřil k těm "pravověrným" Svazákům, předsedům místních výborů KSČ, nebo o tom jen četl "zaručeně správné" informace.
Víš, milý autore, já jsem bez ostychu na vystoupeních zpíval Krylovy písničky (o nichž posluchači většinou ani netušili, že jsou jeho, a stejně je nechápali, protože Kryl byl mistrem metafor; pouze jednou mne na nádraží upozornil jeden příslušník VB, že bych neměl tak moc veřejně provokovat), úterní a páteční odpoledne jsem proseděl u Krylových pořadů na RFE, ale z tvého politického pamfletu je mi na zvracení.
Nikdo neměl čisté svědomí, toť pravda. Přesto někdo kolaboroval s radostí, někdo s hnusem a tedy co nejméně. Z písně o statečném chlapíkovi se ovšem dělalo blbě už i pravověrným bolševikům. Laufer může být krásný člověk, jen mohl nazpívat něco o hojné sklizni, jistě by se bolševikovi zalíbil dostatečně a statečného chlapíka mohl nechat svému soukromému peklu. Díky za pochválení.
Ano, všichni máme pravdu a nárok na názor. Laufera jsem nijak neposlouchal, moje hudební preference byly diametrálně odlišné a jeho citovaná píseň mne určitě nenadchla ba ani nenavedla k lásce ke kapitánovi, jenom snad k většímu smutku nad panujícími poměry a paradoxně svou absurdně přehnanou adorací podle mne směrovala lidi proti režimu. Tohoto šoumena se proto musím trochu zastat. Kolik lidí žijících v té době mělo křišťálové svědomí? Z 15 mil. obyvatel ČSSR při takto ostrém pohledu přísného boha soudce asi nikdo. Jen výjimky nechodily do průvodu, na veřejné schůze KSČa kdo nebyl v ROH, aby měl pokoj? Také je velmi dobře známo, že i chartisté práskali na kamarády a já se přesto necítím oprávněný je odsuzovat. Režim měl velmi mocné páky jak donutit každého k požadovanému stupni kolaborace. Všeprostupujícímu hnusu se mohl vyhnout snad jenom Ježíš Nazaretský, ale ten už prý vstoupil na nebesa nebo co mnohem dřív než nastalo rudé zúčtování. Ano, jistě byly velké svině, ale také malé sviňárničky a selhání v detailu. O životě p. Laufera však vím jen o maličko více než je napsáno zde, a proto bych si nikdy nedovolil soudit jeho komíhání. Ostatně ani blbosti kohokoliv jiného. Z literárního hlediska jsem se s ním, také asi naštěstí, minul a vzhledem k přehršli jiných knih zcela jiného zaměření, které mám v úmyslu ještě přečíst, se asi už neseznámím. Určitě k tomu přispěla i tato jinak jistě nadprůměrná recenze.
jen dvě malé poznámky : to, co vy nazýváte recenzí je podle mne emočně přehnaný politický výkřik znechucení, jinak já jsem taky národ a omluvu od pana Laufera nežádám, promiňte, ale nesnáším hovory "za národ" nebo "generační výpověďi",
Pravdou je, že pouze tento odstavec: Rozhodně si připomenete slohové práce ze základní školy, kde se hledala zbytečně křiklavá pointa, kde bylo hlavní potřebou neplést si i a y, kde jste volili mezi chutí napsat do slohové práce slovo prdel a ohledem vůči útlocitné dušičce soudružky učitelky, která by prdel odnesla mozkovou příhodou. Kapitán Laufer se po letech vrátil do první lavice šesté třídy a s nadšením začal mávat svou prací. Samozřejmě, dostane jedničku, co jiného. Jeho gradování děje je perfektní, jeho překvapení na konci každé povídky vždy tak nudně překvapí, jeho vzývání nulového sdělení je grandiózní. Kdejaká soudružka učitelka zamilovaně sklapne knihu a řekne si zasněně – takhle kdyby psali všichni, byla by radost opravovat ty hory pravopisných i stylistických chyb.
...je o knize a je vskutku recenzní. Z něho plyne, že styl páně Laufera je tuze nevyzrálý, protože nepřešel přes základní školu, nedokázal se překlanout přes slohová zadání. Což říká hodně. Nebo spíše všechno.
Další zásadní sdělení je následující věta v recenzi: Kapitán Laufer by se měl celou knihou omluvit národu za svou činnost v minulém režimu, ne si honit vlastní zbytnělé ego.
Za tou si stojím a do recenze patří.
Nějak mi přijde líto, že skutečné bestie minulého režimu si zde mohou nadále prznit co jim pod pahnáty přijde, aniž by kdokoliv zakročil. Brblá se dost, to ano.
Jistě, Laufer netloukl lidi ve vyšetřovnách, nezakazoval svobodu projevu. On tomu všemu jen pomáhal. On jen křivil kulturu pro rudou stranu. A to je ve výsledku, když si zapnete jakékoliv celonárodní rádio, daleko horší.
Jasně, vím, tohle je jen další brblání. A někdy to je právě o tom.
je mi líto, že nemůžu souhlasit, ale věcné námitky jsou přebíjeny vázáním rudých šátků, rozbor textu, jeho literární úrovně, emočního působení nikde, jenže lidi jsou různí a jejich díla jsou také různá a nesouvisejí skoro nijak s nimi samými, řekli byste třeba, že nositel Nobelovy ceny Konrád Lorenz, známý z popisu etologie zvířat. byl nacista a schvaloval zabíjení osob v blázincích? Asi bych s ním nešla na kafe, ale jeho dílo je úchvatné. A co slavný J.J. Rousseau, svou ženu a děti nechal umírat hlady, prostě se na ně vybodl a psal si svou knihu Emil, čili o výchově. Jinak, každý máme osobní zkušenost, ta není zcela přenosná, každý máme vzpomínky na doby dávno i nedávno minulé, máme nějaký názor, nějaké politické přesvědčení a mohli bychom o nich diskutovat nekonečně, ale o tom přece tato databáze není. A o knize, která byla recenzována nevím nic jiného, než že zpěvák Laufer je podle recenzenta lump a recenzent ho nemá rád a jeho knížku taky ne. Bez techto vědomostí bych se ale obešla
Když už tu vzpomínáme na doby dávné a na naše statečné kapitány v civilu i v uniformě , také si přisadím.
Stalo se to ve dnech , kdy umřel zase jeden z vládců CCCP a v naší zemi byl vyhlášen státní smutek .
V Liberci se konal koncert jedné hudební skupiny , která hrála něco trochu jiného než výše zmínění umělci a tak všechny účastníky sebrala VB ((veřejná bezpečnost).
Mimo "slušného a korektního " chování hochů s červenými výložkami k nám , zadrženým , si zřetelně vybavuji ,že jedna stěna v kanceláři byla plná nalepených vtipů o policajtech.
Perlou byl jeden vtip od Neprakty .Dlouhý ,Široký a Bystrozraký jsou vyslýchání příslušníkem VB , který na ně křičí :"tak dost toho falešného kamarádství , kterej z Vás je ten Dlouhý !"
Asi sem tato příhoda nepatří , ale onen skutečný člen VB ,jemuž vtipy patřily, opravdu vypadal jako kapitán Minařík .
Tak to berte jenom jako technickou připomínku k recenzi , která se mi velmi líbí.
Byla a je to jedna skvadra, která si navzájem ráda uvazovala a uvazuje rudé šátečky pod volety. A to ať už předváděli hopsání nebo z duše zamyšlení.
Výše sepsaný politický pamflet je i recenzí, knize se věnuje podstatnou část svého rozměru. Text se nafoukl o opěvování statečného chlapíka, ale to byl jen takový dodatek. Navození atmosféry.
podle mne popularita Laufera a Davida se míjely, nijak spolu nesouvisely, ale tak či tak, nevím, jak to souvisí s knihou. jJsou povídky dobré nebo špatné? to nemusí vůbec záviset od toho, zda autor je dobrý nebo špatný, takže pokud nepíše traktáty stylu - já nic, já muzikant- není to relevantní. text shora není recenze - je to politický pamflet
Ještě bych s dovolením podotkl , nezaměňovat s rozhlasovým reportérem téhož jména , který byl asi naším nejslavnějším sportovním komentátorem a přinášel přímé vstupy z fotbalových utkání v době , kdy ještě nebyla v provozu televize.
Ale ten žil opravdu "v pravěku" a o kapitánu Minaříkovi neměl zapotřebí zpívat.
Ona je to totiž, maryzko, nejen recenze knihy - ale i podobizna autora. Nevím, kde jste žila (pokud jste v té době žila) a tak si dovolím pro vás doplnit (herdeku, promiň): ANO! Autorem knihy je známý a za všech režimů oblíbený řiťolezec Josef Laufer, který je rovněž autorem na závěr citovaného oslavného pajánu na Minaříka, který naplánoval bombový atentát na RFE (to byla a je rozhlasová stanice, kterou jste nejspíš nikdy neposlouchala) . Ten a obdobné aktivity mu zajišťovaly jeho zpívání a konferování a tedy tlustě namazaný krajíc - a který možná dokonce patřil mezi vaše oblíbence.
No recenze je dobrá,ani bych to takhle nenapsala, ale jinak nevim ty jmena a jaké bylo pozadí těchto udalosti. Za nás když se řeklo Josef Laufer tak se spojoval se zpěvákem ale s konferencierem KDO TO BYL A CO VLASTNĚ TENTO LAUFER DĚLAL?
Otula: písete o politickém pamfletu, ze ktereho je vám spatne? Nemohu se ubránit myslence, ze asi moc politickým clovekem nebudete. A politika znamena, tedy pokud clovek neni trtina vetrem se klátící, ze za necim stojim a ze se neohýbám. Vy opravdu moc vyhranený nejste a s odpustením, myslim si, ze patrite do té skupiny lidí, ktere potrebuji mít jen jistotu, ze " K Pinkasúm" dovezli pivo!! Pro hodne lidí moji generace totiz platilo a stále plati, ze Chramostova, Kubisová, Trinkewitz a mnozi jiní byli lidé , kteri meli charakter a podle toho jsme na ne take nahlízeli. Ti ostatni se rádi ohli......a mezi ne patríte pravdepodobne i vy, protoze , jak vidno, je omlouváte. Je hezke, ze jste hrál na nadrazi Kryla.....jen skoda, ze jste take NEBYL jako on, jinak byste takove koniny nepsal!!!