Hlavní hrdinka Marie je zdravotní sestra. Je to práce, která ji baví, pro kterou se nejspíš narodila. Její laskavá povaha je jako stvořená pro práci s nemocnými lidmi. Mariin život byl pěkný, ovšem po svatbě se to pěkné smrklo už jen na tu práci. Petr, její manžel, ji totiž začal krátce po svatbě bít. Začal s ní opovrhovat a být k ní hrubý. Marie, která byla z toho všeho zmatená, si nestačila uvědomit, že by s tím měla něco dělat. Tak nějak si to ani nechtěla přiznat - ostatně jako mnoho žen s podobným osudem. Petrovo chování pořád omlouvala, až začala věřit tomu, že tak to normálně chodí.
Když si pak chtěli pořídit miminko, myslela si, že se to všechno zlepší - Petr totiž děti miloval. A Marie možná měla pravdu, možná by se to zlepšilo. Kdyby ale dítě přišlo.
Po důkladných lékařských vyšetřeních se ukázalo, že Marie je zcela zdravá, a že ona děti mít může. Petr toto tvrzení ignoroval a dál si trval na svém. Chyba byla jednoznačně v Marii - je to ženská a chyba je vždycky v nich.
A pak už to šlo všechno z kopce. Petr si domů přivedl milenku. No umíte si představit, co to asi s Marií udělalo. Hned druhý den odešla ke kamarádce a tam zůstala dlouho do noci. Musela se ze všeho vypovídat a vybrečet, její pohár konečně přetekl. Když se pak vrátila, čekalo ji ovšem nemilé překvapení v podobě Petrových kopanců a úderů. Měla zlomená dvě žebra, pohmožděnou ruku a obličej zřízený jako by spadla do míchačky. Konec tomu všemu ještě zdaleka nebyl.
Jedinou útěchou pro Marii bylo, že se to všechno událo v době, kdy se seznámila s mladým vdovcem Láďou a jeho malou dcerou Veronikou. Láďa své nové známé Marii bez váhání nabídnul azyl. V jeho velkém bytě bylo dost místa pro něj s dcerou i pro Marii, která tak aspoň našla útočiště a skrýš před svým mužem. Měla konečně chvíli čas a klidné místo k přemýšlení. Přemítala skoro nad vším – co prožila, nad svým osudem, nad svou naivitou, nad svou hloupostí. Snažila se představit si svojí další budoucnost – bez Petra. Nakonec všechno ohlásila a rozhodla se, že se od Petra odstěhuje. Našla si malou garsonku a s pomocí přátel ji začala zařizovat. Cítila se konečně svobodně a dobře. A nejen to, Láďa i malá Veronika si Marii moc oblíbili.
Máma pro Veroniku je další z mnoha příběhů od Táni Keleové - Vasilkové. Tenhle příběh vás opravdu chytne za srdce. Je to prostě vyprávění o ženě, ženě, kterých je svět plný. Tohle je důvod, proč čtu knížky od Táni. Ona totiž píše o lidech, její příběhy a postavy nejsou ploché. Nechybí jim reálnost. Zkrátka to jsou příběhy obyčejných lidí a jejich obyčejných, často ale nevšedních, osudů.
Máma pro Veroniku
Táňa Keleová-Vasilková
Marie, sestra v nemocnici, žije v manželství, ve kterém je víc zla a smutku než hezkých chvil. Navzdory tomu však se svým mužem Petrem zůstává: nechce zradit své dívčí sny a hlavně touží naplnit ten nejpodstatnější - mít dítě. Kdy... více
