Maminko, prosím, přestaň!

recenze

Jsem ráda, že moje matka zemřela (2023) / katy238

Jennette McCurdy není jméno, které by zrovna v české kotlině hýbalo pozorností nebo vůbec něčím. Byla pevnou součástí filmového průmyslu pro děti a dospívající, který se prezentuje v západním světě značkou Nickelodeon (kdo pořád neví, tak tam naleznete i Tlapkovou patrolu). V České republice se nejedná o tvorbu, která by nějak zásadně zasahovala do veřejného prostoru a je známa v drtivé většině uživatelům internetových televizí nebo případně streamovacích služeb, kde lze nalézt fragmenty právě této tvorby. Toť k úvodu, čeho se kniha také dotýká a proč byla v USA bombou, ale u nás je spíše zajímavostí.

Smutnou zajímavostí s obrovským přesahem mimo výše uvedené téma.

Protože výše uvedené k pochopení základního poselství knihy vůbec není třeba znát, jen to dokreslí kulisy vyprávění, ale bez nich to důležité pochopí každý. Jennette byla ve své době dětskou hvězdou. Napsat první velikosti by bylo přehnané, ale plakáty velikosti činžáku se svou seriálovou tváří měla. Což je to první a mnohdy i poslední, co fanoušci ze své zamilované hvězdy vidí. Jaká je k tomu cesta je však naprosto jiný příběh, a právě ten je v knize popsán do všech i nesnesitelných podrobností.

Jennette se narodila do mormonské rodiny vysoce motivované matce a submisivnímu otci. Byla čtvrté dítě a jediná dcera, což jí v očích matky vypálilo na čele cejch úspěchu. Měla náhle svou princeznu, milovanou holčičku, svůj budoucí triumf! A hodlala zajít mnohem dále. Tak daleko, že je tomu těžké vůbec uvěřit.

Je důležité zmínit ještě dvě věci. Jennettina matka toužila být herečkou, ale tyto snahy utnuli v dětství její rodiče. Taky onemocněla rakovinou a neměla tehdy dobré vyhlídky. Každopádně se vyléčila, pokud by ne, tak dnes by Jennette McCurdy nebylo jedno ze jmen seriálového průmyslu, ale jen nějaká Američanka se svým obyčejným životem. Ani z jednoho se však její matka nevzpamatovala a byla to právě Jennette, která měla realizovat její přání, touhy a sny. A to za každou cenu, platit však mělo jen dítě. A to tu nejtvrdší daň.

Jennette vypráví o prvních konkurzech, o duševním vydírání svou matkou, nerespektování soukromí, únavě, stresu nehodného dítěte a o snu, že tohle jednou skončí a bude moci rozhodovat o svém životě sama. Nezastaví se před ničím a ukazuje všechnu bídu pozlátka a cenu za vše, co se zdá být v očích fanoušků tím pravým splněným snem. Ve skutečnosti se jednalo o bahno, do kterého se nechala Jennette dovláčet ambicemi své matky, kterou milovala jako každé dítě. Toužila dělat mamince radost a každé její zklamaní ze sebe nesla velice těžce. Maminka je přece tak úžasná a obětuje se pro ni a ona musí udělat maximum pro její štěstí!

Toxické vzorce se nepřenášely z matky na dceru pomalu, ale zrychleným kopírováním za aktivního přispění té, která měla svou holčičku chránit. A to vše čtete a nechápete, co čtete. Jistě, většina z nás viděla nějakou tu reality show a například Malé královny krásy byl pro mě v období rané dospělosti šok. Byť tenkrát pro mě dítě nebylo ještě ani téma, po shlédnutí několika dílů jsem přísahala, že tohle na svém dítěti nikdy nedopustím, pokud nějaké budu mít. Ovšem co dnes už starý pořad nastínil, co kniha odhaluje do všech detailů. A je to hnus. Ve všech ohledech.

Kniha je psána v první osobě vypravěče Jennette a v relativně krátkých kapitolách. Procházíme s ní období dětství až do současnosti a skládáme mozaiku nešťastného života, který rozdupala jedna přespříliš ambiciózní vyděračka, která se neštítila pro splnění svých ambicí na vlastní dceři dopustit čehokoliv, co neváháme označit za naprosto odporné. Ve vyprávění chybí patos, sebelítost nebo jakákoliv emoce zaměřená na politování se. V hlavě slyšíte pevný hlas člověka, který se musel vyrovnat s vnitřním otřesem, jaký většina naštěstí nikdy nepozná. Nevaruje otevřeně, pouze ukazuje, kam až může zajít projektování vlastních tužeb a nenaplněných snů do vlastního dítěte. Nerespektování jeho přání a vůle do takové míry, že jej to zničí psychicky i fyzicky.

I když se může zdát, že zpověď hvězdičky Nickelodeonu není u nás aktuální pro nikoho, je aktuální až příliš. Jev, který Jennette zničil život, byť jej úspěšně sesbírala zase dohromady, můžete vídat až nepříjemně často v menším měřítku kolem sebe. Stačí se někdy postavit potichu vedle fotbalového hřiště při dětském zápasu, k lyžařskému vleku v turistické sezoně, na parkoviště před kurzem mažoretek a do hlediště při turnaji malých gymnastek. A nesledovat děti, ale jejich rodiče. Celkem rychle onu ambiciózní skupinu poznáte. A právě i na tento rodičovský fenomén kniha upozorňuje.

Není to příjemná četba, ale ani honba za senzací. Jen jedno děvče se rozhodlo promluvit a přiblížit příběh svého dosavadního života tak, jak si jej málokdo dokáže představit. Byť v jejím příkladě byl extrém snad všechno, je důležité vědět, že podobné pozadí „úspěchu“ není vzácným jevem a přála bych si, aby promluvily další hvězdy blyštivého světa a pojmenovaly daň za své současné životy.

Bylo by to dobré, aby se strhly líbivé filtry a každý si tak mohl položit otázku, zda je co závidět. Protože opravdu není.

Srdcervoucí i veselé. Takové jsou vzpomínky Jennette McCurdy jakožto bývalé dětské herečky, která bez přikrášlení vypráví o svých strastech včetně poruch příjmu potravy, závislosti, komplikovaném vztahu se svou panovačnou matkou a... více

Komentáře (0)