Jsem ráda, že moje matka zemřela
Jennette McCurdy
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516177/bmid_jsem-rada-ze-moje-matka-zemrela-2ov-516177.jpg
4
317
317
Srdcervoucí i veselé. Takové jsou vzpomínky Jennette McCurdy jakožto bývalé dětské herečky, která bez přikrášlení vypráví o svých strastech včetně poruch příjmu potravy, závislosti, komplikovaném vztahu se svou panovačnou matkou a o tom, jak znovu získala kontrolu nad svým životem. Jaké to je stát se celebritou v dětském věku? A co teprve, když o vaší budoucí profesi rozhoduje někdo jiný? A co teprve, když je to člověk, který by vám měl být v životě nejbližší? Bezbřehý chtíč matky, urputně toužící po slávě vlastní dcery, zastavila až nemoc a následná smrt. Jsem ráda, že moje matka zemřela vypráví příběh o odolnosti a nezávislosti s osvěžující upřímností a černým humorem.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2023 , Ikar (ČR)Originální název:
I'm Glad My Mom Died, 2022
více info...
Přidat komentář
Příběh dětské herečky, na kterém oceňuju upřímnost a otevřenost. Autobiografické vyprávění je na mnoha místech trochu přehnané – její chování a představy v šesti letech, nepořádek v bytě, sprchování i v šestnácti letech pouze s matkou, v osmnácti letech ještě neví, co je to sperma - ale vztah k mamince a popisy natáčení seriálů jsou velmi zajímavé. Důsledky takového dětství se samozřejmě odráží v její dospělosti, kdy už určitě není sympatická, ba pro mě je přímo odporná.
Nebýt Letní záložkové soutěže v Městské knihovně Praha – pobočka Lužiny, nikdy by mě nenapadlo si tuto knihu půjčit. Díky svým šikovným kolegyním jsem rozklíčovala šifru, která mě k této knize přivedla a šifře vděčím, že jsem knihu objevila. Momentálně si teprve hledám cestu k americkým autorům, a musím přiznat, že to jde velmi ztuha.
První, co bych chtěla zdůraznit, je, že literárně se nejedná o žádný poklad. Asi nebudu mít potřebu se k této knize vracet, ale obsahově a lidsky je to velmi smutný a hodnotný příběh.
U takového příběhu se nedá říct, že by se kniha četla lehce a příjemně. Pro mě je velmi těžké a smutné číst příběh o tom, jak ambiciózní matka dokázala své dceři zničit život. V tuto chvíli jsem vlastně pochopila název knihy a myšlenky, které mi v hlavě víří, se bojím vyslovit nahlas.
Mě to hrozně dostalo. Při čtení se mi občas dělalo až fyzicky zle. Je hrozné, jak někdo, komu věříme a kdo je pro nás vším, může dělat takové věci. A ještě horší je pocit, kdy si to po těch letech uvědomíte. Věřím, že pro autorku to muselo být velmi bolestivé. Ta představa, že dívka, která nás prováděla dětstvím, za zavřenými dveřmi prožívala takové věci, je šílená. Doufám, že teď se jí daří a je šťastná.
Na základnej škole som už čítala podobnú šialenosť: knihu autorky Diane d´Henri "Manželkou matčina milence". Príbeh vo mne zarezonoval natoľko, že si na niektoré momenty živo spomínam aj po 25 rokoch. Smutnou knihou je aj biografia Jennette McCurdy "Som rada, že mama zomrela", mapujúca životnú cestu mladej americkej herečky, ktorá sa stala obeťou manipulácie a emocionálneho zneužívania vlastnej mamy. Kým prvá zo spomínaných autoriek vydala svoju knihu pod pseudonymom, Jeannette nechýbala odvaha o svojich traumách, zážitkoch a následných zlyhaniach otvorene hovoriť nielen prostredníctvom knižnej biografie, ale aj rozhovorov, ktoré so statočnosťou poskytovala v najznámejších amerických talk show. Manipulácia je častokrát označovaná za civilizačnú chorobu dneška, pričom mama býva v našej spoločnosti vnímaná ako glorifikovaná a nedotknuteľná láskyplná osoba. Tento príbeh s jeho šokujúcimi výpoveďami ale aj nenápadnými nuansami odkrýva tabu, ktoré sa možno niektorí z nás boja pomenovať.
Syrové, drsné, šokující. Velmi čtivá, avšak nepříjemná zpověď o tom, jak může dopadnout manipulace a snaha rodičů projektovat si svoje ambice do svých dětí.
Autobiografie normálně téměř vůbec nečtu, a už vůbec ne o lidech, o kterých jsem v životě neslyšela. Nicméně i já jsem se nechala strhnout boomem, který se kolem knihy objevil. A jsem ráda, že jsem tak udělala. Velmi zajímavý a smutný příběh ženy, kterou silně poznamenal vztah s její matkou. Autorka si prošla mnoha životními zkouškami a otevřeně o nich vypráví, což musí být o to více těžké, když se jedná o slavnou osobnost. Rozhodně stojí za přečtení.
(SPOILER)
To bylo hodne zajímavé. Asi v pulce jsem zjsitila, že se jedna o životopis, to sem vůbec nevěděla. Samotnou herečku neznam, ani žádný seriál kde hrála.
Prvni 1/3 jsem jen čekala, kdy skončí ta dětská část, nebavilo me to. Pak sem zjsitila, ze je to podle skutečnosti, takže sem četla dal a čekala co bude. No, nebavilo me to, ale četlo se to rychle. Některé části byli velmi těžké na čtení. To jak popisovala sve dětství a ty myšlenkové pochody, byly velmi smutné.
Bylo to zajímavé a řekla bych i jedinečné. To, jak na vás může zanechat velké následky výchova takove matky. Bylo mi jí líto, hlavně pak v dospělosti, jak se se vším musela vypořádat.
O Jennette McCurdy jsem nikdy neslyšela. Na tento román mě nalákala Karolína Skácelová z podcastu Knižní klub. Rozhodně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, byť se k ní už vracet nebudu. Ale rozhodně na ni nezapomenu. Doporučuji.
Tenhle memoár loni na konci roku zahltil snad všechny sociální sítě. Já a žánr životopisů spolu svádíme dlouhý boj, ale musím říct že příběh Jennette se mi dostal pod kůži. Je napsán románovou a velmi čtivou formou a mně se jen tajil dech, co všechno si tahle žena prožila a jak moc toxický vztah měla se svoji matkou. Některé pasáže nejsou vůbec lehké čtení, zároveň je zde ale i několik úsměvných momentů, který celý příběh alespoň trochu odlehčí. Doufám, že se Jennette sepsáním těchto memoárů povedlo uzavřít jednu dlouhou a náročnou životní kapitolu.
Autobiografie dětské herečky známé ze sitcomu iCarly, který jsem osobně nikdy neviděla. Před vydáním téhle knihy jsem o téhle herečce nikdy neslyšela, ale ten název mě zaujal natolik, že jsem si knihu musela pořídit.
Poměrně dlouho jsem se jí vyhýbala, ale tenhle měsíc jsem si ji vylosovala a jsem za to nesmírně vděčná.
Brilantně popsané dětství prožité s matkou, která přes ni žila svůj sen. Nezajímalo ji, jak moc je Jennette nešťastná. Nezajímalo ji, že nechce hrát. Nutila ji držet drastické diety, takže už v jedenácti letech propadla do anorexie. Tak moc se bála, že dospěje, že poslechla matku a přestala jíst, protože si myslela, že díky tomu zůstane dítětem.
Příběh o tom, jak moc nás rodiče formují a jak moc nás jejich výchova ovlivní do budoucna. I jako starší Jennette trpěla poruchami příjmu potravy, ať už anorexií, záchvatových přejídáním nebo v dospělosti bulimií. To ústilo v toxické vztahy, závislost na alkoholu a duševní problémy.
Tohle je opravdu těžká knížka, ale nedá se jí upřít čtivost a poutavost. Doporučuju všema deseti, pokud máte silný žaludek.
Tohle byla síla. Biografie nikdy nečtu, ale tahle mě podle názvu, obálky, autorky a recenzí natolik zaujala, že jsem se do ní musela pustit. A udělala jsem dobře.
Knížka je psaná velmi jednoduše, románovou formou, a tak se čte dobře a rychle.
Z popisu Jennettinýho dětství mi bylo kolikrát špatně. Jde vidět, jak moc děti důvěřují svým rodičům a považují za normální věci, které normální rozhodně nejsou. A kvůli své toxické manipulativní matce a traumatům z dětství bojuje Jennette se závislostmi a poruchami příjmu potravy až do dospělosti.
Tvůrce aka Dan Schneider je hovado, o kterým teď mluví naštěstí víc a víc Nickelodeon dětských hvězdiček a doufám, že už si ve filmovým průmyslu ani neškrtne.
Je to silný a smutný příběh, který moc doporučuju, ale asi ne citlivým jedincům.
U těchto memoárů psaných románovou formou bych striktně odlišovala formu a obsah. Forma je dle mého dost děs, je to psáno tak, aby tomu porozuměl průměrný Američan, nejhorší pro mě byl začátek, kdy jsem jí to uvažování šestileté holčičky vůbec nevěřila, navíc za každou větou na sílu nějaký vtip. Na druhou stranu to tam muselo být, aby člověk pochopil, jak nekriticky děti ke svým rodičům přistupují a za normální považují i to, co takové vůbec není. Jakmile Jennette přejde do dospělosti, styl psaní sedí víc, i černý humor je občas vtipný, během čtení jsem často měla pocit bolestivého mrazení v těle, jako když si přejedete po zubním kazu. Jsou tu dokonale popsány mechanismy dysfunkční rodiny, že každý hraje svou roli, a nikdo nedokáže být „zachránce", ani okolí ne, to radši dává ruce pryč. Ukazuje i to, že když trapič vyklidí scénu, neznamená to, že je všechno hned růžové. Poměry ve filmovém průmyslu jsou vyobrazeny moc pěkně, hned to jednoho odradí, aby tam strkal dítě. Ostatní tu hodně píšou, že kdo je na nějaké z témat citlivý, nemá po knize sahat, já si naopak myslím, že může být terapeutická. Kdyby se jednalo jen o obsah, dala bych pět hvězd.
I já jsem se nechala zlákat kontroverzním názvem knihy, navíc mi ani herečka není cizí, sama jsem ji v seriálu iCarly sledovala. V posledních několika letech se v médiích objevují tehdejší dětské herečky, které odkrývají nehezké okolnosti jejich působení ve filmovém průmyslu. V případě Jennete McCurdy jsme navíc seznámeni s jejím dětstvím a dospíváním pod vedením její matky. A ačkoliv můžeme z názvu odhadovat podobu jejich vztahu, dokud si knihu nepřečteme, tak jejich vztah a myšlení malé dívky nemůžeme pochopit.
Nejen že se jedná o silný a smutný příběh malé dívky, ale zároveň je to povedená kniha i po jazykové a literární stránce. Ačkoliv čteme o osobních a náročných tématech, kniha se čte téměř sama.
Takový název nemůže neupoutat! A v průběhu čtení si jen říkáte:„Aha. Tak to se ti nedivím.“ Takže kniha nepatří mezi lehké čtení. Jedná se o biografii herečky, která vlastně nechtěla vůbec nikdy být herečkou, jen chtěla dělat radost mamince a nechtěla ji zklamat. Možná by ji pak měla raději?
Zkrátka příšernost, když si rodiče vynahrazují své ambice skrze své děti. Kniha je velmi dobře zpracovaná a četla se mi pěkně.
Situace v knize vzbuzují velké emoce. Opět se potvrzuje, že rodiče své děti dost ovlivňují a některé opravdu radikálně. A já si říkám, proč se ve školách neučí o správné výchově, ale co je správná výchova? Není to jednoduché a věřím, že každý dělá co může a co je pro jeho dítě nejlepší, ale pak se najdou takové extrémy, u kterých prostě žasnete.
(SPOILER) Autobiografický příběh bývalé dětské herečky Jennette McCurdy, který vypráví, jak Jennette začala hrát, ale hlavně, kdo chtěl, aby se z ní stala herečka. Byla to právě její matka, kdo chtěl, aby Jennette hrála. Jenže ona to nesnášela. Nechtěla být herečka, chtěla být dítětem, jako ostatní. Chtěla prožít svoje dětství jako spolužáci, ne stát před kamerou a učit se texty a jezdit na konkurzy a falešně se usmívat. Její matka Jennette dokonce přivodila až k anorexii a bulimii. Jennette se po smrti matky dostávala ze všeho, co se jí během "kariéry" stalo, od jejích pocitů a emocí, až po změnu váhy. Její příběh končil tím, že odešla od herectví.
Provokativní název knihy i její obálka dělají skvělou práci, přivedou nás ke zpovědi, která je velmi důležitá. Celou knihu nahlížíme velmi zblízka na život Jenette a taky na její velmi toxickou matku a jejich vztah. Je až děsivé, že se tohle opravdu děje, a je až děsivé, kolik let trvalo, než si Jennette přiznala, že smrt její matky byla vysvobozením.
Myslím, že ani není důležité, jak je kniha napsána, ale co v ní je. Připomínala mi deníkové záznamy, záznamy divky, která by udělala cokoliv, aby byla její matka šťastná.
Rozhodně doporučuju!
Kniha, která stojí za přečtení. Nečtu moc autobiografie, tady jsem se nechala zlákat názvem a velkým boomem okolo knihy a jsem ráda. Toxický vztah matka, dcera, který rozpoutá kolotoč dalších více či méně toxických vztahů. Nejvíc poznamená vztah k ní samotné. Chvílemi člověk neví, zda to může ještě jít dál a ono jde. Pro některé může být takto kniha až terapeutická. Pro někoho noční můrou. Každopádně, přečtení stojí za to.
Tak nějak se nemůžu rozhodnout, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Už ten samotný název je provokativní a zaujme a asi i proto jsem si ji přečíst chtěla. O seriálu ICarly jsem sice slyšela, ale o čem je nebo kdo v něm hraje jsem se nějak nezajímala.
Zpověď herečky mě ale i přesto zajímala. Je to rozhodně podrobná a upřímná zpověď. Jennette se nebála popisovat i dost znepokojivé detaily a nepříjemné situace. A její matka byla jen další otřesná ženská, která si vlastní neúspěch reflektovala do dítěte a nutila ho tancovat, jak ona píská. A klidně ho i dotlačit do anorexie a psychicky ji týrat a citově ji neustále vydírat. Musí to být vážně něco, mít žaludek na to vynadat dceři do kurev a o dvě věty později si klidně říct o prachy na novou ledničku.
Každé počínaní matky Jennette bylo otřesným příkladem špatného rodičovství. Ale co mi při čtení nešlo moc do hlavy bylo, jak moc se Jennette nechala svou matkou ovládat i dlouho po její smrti a nepřiznala si tu toxicitu, s kterou ji matka celé roky ovládala. V některých chvilkách mi to až připomnělo případ Gypsy Blanchardové, kterou matka toxickým přístupem v podstatě zmrzačila a ovládala každý aspekt jejího života, kvůli syndromu a chorobné touze po pozornosti. V případě Jennette to ale neskončilo vraždou a trvalo jí velice dlouho než si uvědomila, co jí její matka způsobila.
Proto mi i moc nesedí název knihy. Nepřišlo mi totiž, že by se Jennette nějak po smrti matky ulevilo. Naopak se to s ní víc svezlo a matka jí pořád strašila v hlavě pokaždé, když si dala burger.
A ani mi moc nesedělo to skákání v čase. Chvíli je Jennette dospělá, v další kapitole je jí šest. Nemám ráda, když autobiografie takhle skáčou, stávají se dost nepřehlednými. A zhruba od části, kdy její matka zemřela, jsem s ní tak trošku přestala sympatizovat, protože se jaksi změnil styl toho vyprávění a přišlo mi, že Jennette vlastně neví co chce.
Na to, jak údajně nesnášela herectví a celé to šaškování pro fanoušky a kamery, si s touhle knihou teda moc nepomohla, protože byla mediálně vidět až dost. A ani mi pak už moc nesedl styl jejího psaní. S tím jsem celkově trošku bojovala už od začátku. Na obálce se dočtete něco o černé humoru. Asi mám jinou představu, jak by měl takový humor vypadat.
To ale nic nemění na tom, že je to dost intimní a zajímavý příběh někoho, kdo se odmala objevoval před kamerami a nechal takhle lidi do toho světa nakouknout. Kdo ví, kolik dalších usměvavých hvězd, co se vřele kření na fanoušky a nadšeně mluví v show o tom, jak milují svou práci, mají ve skutečnosti podobné pocity.
Tohle je upřímná zpověď o tom, jak autorka svou maminku miluje...a ne jak je ráda, ze zemřela. Jednotlive kapitoly v čase přesně vystihují podstatu dění nebo problému a nic tam není zbytečné. Spisovatelsky moc zdařilé. Navíc tím fenoménem vidět své rodiče a dětství lepší než bylo, trpí asi většina z nás, doporučuji přečíst.
Jsem ráda, že moje matka zemřela
Uf, kto by to povedal, že táto mladá žena má za sebou už takýto ťažký život. Svetlá reflektorov a aj tie najväščie úsmevy častokrát zakrývajú nepeknú realitu filmového priemyslu. V prípade Jennette to však nebol len tento televízny svet, ktorý ju doviedol až na dno, ale žiaľ jej vlastná mama. Nemala som žiadne očakávania od tejto knihy, zaujal ma jej provokatívny názov, ale oplatí sa prečítať si jej príbeh. Verím, že už našla vo svojom živote pokoj a inšpiruje ľudí, ktorí možno prezívajú niečo podobné, aby požiadali o pomoc a zmenili svoj život k lepšiemu. AJ