Kamenujte mě, příznivci českého sci-fi! Přestože Tma spatřila světlo světa již v roce 1998, mně se do rukou dostává až nejnovější vydání. Mimochodem s velmi povedenou a jednoduchou obálkou. Je pravdou, že české autory příliš nevyhledávám, jedná se tedy zároveň i o mé první setkání s panem Neffem.

Takže tradá zpátky do Prahy devadesátých let. Jednoho krásného pátečního odpoledne přestanou veškeré vodiče vodit elektrický proud. Přestanou hrát rádia a televize, žárovky oslepnou a telefony ohluchnou. Zpočátku to vypadá jen jako běžný výpadek proudu, to se přeci občas stává. Jenže elektřinu nikdo ne a ne znovu nahodit. Ti lenoši v elektrárně už si zřejmě dali v pátek padla a do oprav se jim nechce. Nebo je to jinak? Kromě běžných elektrospotřebičů zapojených do zásuvek, umírají i jiné věci – dynama, kalkulačky, hodinky a v neposlední řadě umlkají motory automobilů. Tedy, tohle už vypadá na poněkud závažnější problém. Vítej, elektrická smrti!

Vzhledem k tomu, že se děj odehrává v českém prostředí, není pro našince problém vplout do děje. Vcelku brzy se nám představují hlavní hrdinové v čele s Honzou Krylem, drsným mužem, který se nedá od nikoho buzerovat, jeho přítelkyni Markétu Panuškovou, působící v úvodu jako hloupá husa a z jiné pražské části je to Jindra Hřivnáč, věčně opilé individuum se zakrnělým vzděláním a prakticky nulovou hygienou. Zkrátka naprostý opak toho, jak byste si představovali ideálního otce dcery s Downovým syndromem. Postižená Katka tu má také své důležité místo.

První část příběhu je bez nadsázky opravdu velmi povedená. Srážky neovladatelných tramvají, řítících se vstříc svému krvavému osudu, nekonečné kolony nepojízdných aut, blokujících vozovky, zmatení, zranění a umírající obyvatelé, rabující lůza, nedostatek informací, policie a armáda zabavující cyklistům kola. Postupně se lidé vzdávají myšlenky, že „to někdo opraví“ a do myslí se jim vloudí nepříjemná myšlenka. Co když se elektřina nevrátí?

Lidé jsou bezmocní, do popředí se dostávají zvířecí pudy a právo silnějšího. Sežer nebo budeš sežrán. Ještě toho nemáte dost? Tak přidáme epidemie tyfu, které vypukají po celé republice a postupně se mění v pandemii, decimující obyvatelstvo. Tomu už říkám slušně výbušný koktejl. Autor rozehrál napínavou partii a daný vývoj situace je vcelku reálný a uvěřitelný. Strach dělá divy a vždy se najde nějaká krysa, která vyleze z kanálu a rozhodne se vyhřívat na výsluní své nově nabyté moci. V tomto případě chlap, co se jen tak neposere, jeho alkoholové veličenstvo, Jindra Kapitán Hřivnáč.

Jenže potom přijde střih. Klapka, Česká republika po třech letech, jedeme! Svět se najednou ocitá na pokraji středověku a to nejen díky stálé absenci elektrického proudu. Z Honzy Kryla máme v podstatě místokrále České Lípy, hajzl první kategorie Jindra Hřivnáč má pod palcem polovinu Prahy a mně stále není jasné, jak se to tomu lihovému mozku povedlo. Člověk, který si nechá říkat Kapitán, pomalu neumí číst, počítat zvládne tak do stovky, ale je to výborný stratég a manipulátor? Ehm, to už mi moc pravděpodobně nezní.

Ve druhé polovině mi přišlo, že děj ztrácí dech a Ondřej Neff už si najednou mírně nevěděl rady, co s těmi svými lidmi udělat. Pravda, trošku to okořenil poněkud brutálním vývojem postižené Katky, ale to nic nemění na faktu, že jeho finální pokus o revoluci mi přišel tak nějak nemastný neslaný. A nevylepšil to ani závěr, i když mu musím ponechat punc originality, přestože je to zřejmě to jediné, co na něm oceňuji.

Kdyby se celá kniha nesla v duchu začátku a autor raději vynechal parodii na středověk, rozhodně bych si toho cenila více. Na druhou stranu, co se mi líbilo, je zapojení reálných postav, který zná snad každý Čech, do příběhu a mnohdy i jejich neveselé osudy. Však komu by neutkvěla v paměti poslední scéna s Václavem Klausem. Konec byl tak zamotaný, že jsem se z toho šíleného a místy absurdního klubka málem nevymotala.

Nuže, Tma je dobrý postapokalyptický příběh, který má výborný start, pak se poněkud zadýchá a v cíli už trošku pokašlává, nicméně se jedná o příjemnou žánrovku, co se čte skoro sama.

---

Tma Ondřej Neff

Středověké násilí, morové rány, hladomor – to vše se může kdykoliv vrátit. Stačí, aby elektřina přestala pracovat tak, jak jsme zvyklí. Udělá to „cvak“ a tma brutální zběsilosti překryje naše životy. Nový román Ondřeje Neffa patří... více

---

Komentáře (2)

Přidat komentář

---