Marnost sídlící v redakci

recenze

Co člověk to jiná povaha. Někdy se ani nestačíme divit, co vše se v lidech ukrývá. Zvláště pak ty stinné stránky - jako je strach, nechuť něco dělat, mrzutost, zatrpklost, egoismus, pedantství. Podobné nešvary odkrývá ve své knize Imperfekcionisté Tom Rachman. Jsme vtaženi do příběhu jednoho mezinárodního deníku a lidí s ním spojených. Zajímavý výčet ztracených duší, jež spojuje láska či nenávist k novinářskému řemeslu.

Jedenáct příběhů rozličných postav - od přestárlého pařížského korespondenta Lloyda Burka, přes neschopnou korektorku Ruby Zagovou až po ambiciózní šéfredaktorku Kathleen Solsonovou - přináší vhled do pochroumaných duší pracovníků mezinárodního deníku, jenž založil v padesátých letech v Římě bohatý Američan Cyrus Ott.

Každý příběh je psán svým charakteristickým jazykem, který čtenáři pomůže lépe se vcítit do myšlenkových pochodů postavy, do její osobnosti. Autor nám dává nahlédnout do soukromí postav, které jsou propojené společnou základnou deníku, ochutnáme pachuť všeobecné nevraživosti, která potichu vládne mezi spolupracovníky. Ovšem nikdy toho nedostaneme příliš, protože pan Rachman ví, že v "nejlepším se má přestat".

Ti kreténi jí zase sebrali židli. Židli, o kterou bojovala celých šest měsíců. To je neskutečný. Prostě neskutečný, tyhle lidi. Prohledává celou redakci, vře to v ní a nadávky z ní unikají jako pára z papiňáku. "Čuráci," mumlá si. Měla by s tím prostě seknout. Dát výpověď. Už nikdy sem ani nepáchnout. Nechat ty idioty shnít ve vlastní špíně. Ale počkat! Jo, je to ona: její židle - támhle, za automatem na vodu. Vrhne se k ní a popadne ji. "Sežeňte si svoje židle, zatraceně." Odtlačí ji ke korektorskému stolu, odemkne šuplík a vyndá si z něj své věci: bederní polštář, ergonomickou klávesnici a myš, ortézy na zápěstí a antibakteriální ubrousky. Otře klávesnici a myš. "Marná snaha, pokoušet se tady o nějakou hygienu práce."Nastaví si výšku židle, naklepe polštář, umístí ho do správné polohy a posadí se. "Nechutný." Sedadlo je ještě teplé. Někdo na něm seděl. "Měla bych prostě odejít." Vážně. Nebylo by to skvělý? Už nikdy se nemuset na tyhle ztracený existence ani podívat.

Příběhy lidí jsou prokládány historií vzniku deníku, což příjemně dobarvuje celou knihu. Já osobně se do čtení ponořila s obrovským nadšením a čím vice jsem četla, tím víc mě kniha do sebe vtáhla. Inteligentní, lehce hořké a místy vtipné dílo, které ukojí i náročnějšího čtenáře. Jde o celkem netradiční dílo, které vás vtáhne, ať už máte s novinařinou něco společného, či nikoliv. Myslím, že by byla velká škoda nechat si tuhle knihu proklouznout pod prsty.

Autor: Tom Rachman
Překladatel: Ivana Kuglerová
Počet stran: 328
Nakladatelství: HOST
Rok vydání: 2013

Satirický a přitom dojemný ohňostroj lidské marnosti odehrávající se v kulisách mezinárodního deníku sídlícího v Římě. Hrdinové románového debutu bývalého novináře Toma Rachmana nejsou zrovna ideálními kandidáty na Pulitzerovu ... více

Komentáře (0)