Martin Goffa přestavuje nového hrdinu v sugestivním románu Přiznat vinu

recenze

To, co znamená pro slovenské fanoušky detektivky Dominik Dán, je pro nás Čechy Martin Goffa. Autor, jenž nám v průběhu let přinesl hned deset sugestivních příběhů s detektivem Miko Syrovým. Toho však tentokrát Goffa nechává na odpočinku a natěšeným fanouškům představuje zbrusu nového hrdinu, jenž vyměnil pistoli a pouta za tužku a novinový papír. Martin Vráz, alias Terrence je zde a spolu s ním i novinka Martina Goffy Přiznat vinu.

Martina Goffu pravděpodobně netřeba příliš představovat. Tento autor se do všeobecného povědomí dostal poprvé již před šesti lety, kdy mu vyšla nadějná prvotina Muž s unavenýma očima, ve které se poprvé představil i Miko Syrový. Od té doby uplynulo již spousta času a hvězda Martina Goffy stoupá stále výš. V současné době platí za stálici žánru a z domácích autorů se mu v popularitě vyrovná snad jen právě Dominik Dán. Není proto divu, že každá jeho další kniha je fanoušky netrpělivě očekávaná a nejinak tomu bylo i u aktuální novinky. Již teď však mohu říct, že na čtenáře rozhodně zklamání nečeká, ba právě naopak.

Změna prostředí i hlavního hrdiny Goffovi evidentně prospěla. A byť se jedná o vskutku o krátkou jednohubku, která se stěží přehoupla přes 200 stran, čtenáři se rozhodně nebudou cítit ochuzeni. Prakticky z každé strany sálá dynamika i smysl pro detail, který autor bezpochyby má. Navíc je na příběhu vidět, že se jím autor vyloženě bavil a i díky tomu je tuto knihu vyloženě radost číst.

Velkou část knihy Martin Goffa zasadil do divokých devadesátých let, kdy bylo možné prakticky všechno, přesto v jeho podání má příběh hlavu a patu a nepůsobí jako z divokého západu. Díky tomu má jedinečný nádech opravdovosti i určitý pocit znepokojení, který ve vás bude chtě nechtě sílit. Ostatně, kolikrát jsme se mohli dočíst o pohřešovaných ženách, či dětech, které beze stopy zmizely a nepodařilo se je nalézt.

S tímto konceptem pracuje i Goffa ve svém nejnovějším příběhu. Jedné deštivé červencové noci roku 1996 mizí v Praze beze stopy mladá dívka. A přestože se vcelku záhy rozbíhá intenzivní vyšetřování a policie pracuje s nejrůznějšími možnostmi včetně té, že je mladá dívka již po smrti. A právě k tomuto vyšetřování se připlétá mladý elév žurnalistiky Martin Vráz, kterému však nikdo neřekne jinak, než Terrence (po známém herci Terrencu Hillovi). Ten, jednak z povzdálí sleduje práci policistů a druhak se pouští do pátrání na vlastní pěst. I přes veškerou snahu se však nepodaří najít jedinou stopu, která by vyšetřovatele, či mladého novináře dostala dál k vyřešení tohoto případu, který tak i po více než dvaceti letech zůstává neobjasněný.

Právě o dvaadvacet let později se rozbíhá druhá část tohoto sugestivního a velmi emotivního příběhu. Víc však prozrazovat nebudu, věřte však, že stejně jako v životě i v Goffových románech jen málo kdy platí - a žili šťastně až na věky… I díky tomu získává tato jednohubka na naléhavosti a melancholické náladě, která neodvratně míří k mrazivému rozuzlení.

Martin Goffa opět dokazuje, že v rámci svého žánru patří mezi naprostou špičku, jehož romány bez problému obstojí i ve srovnání s tvrdou zahraniční konkurencí. To ostatně dokazuje i ve své nejnovější knize Přiznat vinu, kde si skutečně každý přijde na své. Příběhu tak nechybí potřebná dynamika i naléhavost, zároveň si však zachovává i potřebnou dávku opravdovosti. Navíc příběh psaný z pohledu mladého novináře, je po všech těch detektivech vskutku příjemným oživením.

Jedné deštivé červencové noci roku 1996 mizí v Praze beze stopy mladá žena. I přesto, že se okamžitě rozbíhá intenzívní pátrání, není nalezena jediná indicie, která by k ní policii přivedla. O dvaadvacet let později jiná žena podl... více

Komentáře (0)