Máte štěstí že jedu zrovna kolem

recenze

Tak nějak by mohl začít další ze série románů V.Vondruška. Oldřich z Chlumu se svými společníky jede verbovat do Jižních Čech navrátilce ze Svaté země do boje Přemysla II.Otakara proti Uherskému králi. A jehle než dojede k prvnímu hradu, co jeho oko nevidí, mord. Jak napsat recenzi a neprozradit pointy a děj? Místo obsahu se soustředit na formu.
Autor hned v úvodu uvede soupis postav aby divák netápal. Příběh sám, je soupisem cest tam a zpátky, nelogického jednání a spousty náhod. Nechybí sklepnice, zde vdova provozující nálevnu se kterou se Ota ze Zástřizlí, jak jinak než vyspí. Při jeho sexuální promiskuitě mi zůstává záhadou, že mu autor nenadělil nějakého levobočka nebo tripla. Že některé osoby nejsou těmi za které se vydávají či se události událi jinak, zjistí vnímavý čtenář tak dvacet až třicet stránek před Oldřichem z Chlumu. Závěrečné rozuzlení a vysvětlení jednání a motivu pachatele tentokrát zabere celých pět stran. Závěrečný rozsudek my přijde, vzhledem k době kdy se příběh odehrává přitažený za vlasy. P.S. K odhalení pachatele nedoloží vyšetřovatel jediný přímý důkaz a pokud by ho pachatel odkázal, kam ho odkázat mohl, k potrestání by nedošlo. Kniha je rozhodně lepší než předchozí dvě, ale autor působí dojmem sopky, který zasypala sama sebe.

Jaké tajemství skrývá tapisérie, na níž je zobrazena zahrada s nádhernými květy, mezi nimiž vynikají lilie, ale jen jedna je černá? Oldřich z Chlumu se svými pomocníky panošem Otou a velitelem Divišem řeší případ smrti paní Sibyly... více

Komentáře (0)