Příběh Zugsführera Jaroše

recenze

Lovec čertů (2024) / JanusRay

Každý se něčím inspiruje. V případě Rogana Slovenkého Conana je inspirace jasná. V případě příběhů Zugsführera Jaroše( odmítám používat britskou verzi seržant) je jednoznačnou inspirací western a příhody Divokého západu. Příběh je sice knihou devátou, ale zapadá mezi Anděle v podsvětí a Pre hrst tolárov ( pokud Vám to něco připomene nejste daleko). Jen indiány nahradily Turci, Tataři a desperády pak vojenští zběhové a marodéři. Fantasi je naštěstí jako šafránu, jen nějaké ty satanské rituály. Jaroš putuje po zemské stezce do Felvidéku. Cestou si vydělává jako lovec lidí a příležitostný kat. Zde bych se zastavil. Po vzpouře královských měst proti Ferdinandu I. bylo královským městům krom majetku odňato právo udělení hrdelního trestu. Každý hrdelní soud musel být schválen Apelačním soudem v Praze. Ale to autor smí. Poté, co po cestě náhodně uloví lapku převlečeného za čerta a jde si do Trnavy vyzvednout odměnu je pověřen nalezením ztraceného důstojníka a 500 dukátů. V dobách kdy neexistovaly forézní vědy, podpůrné týmy expertů všeho druhu, musí se vyšetřovatel spoléhat na znalost psychiky delikventů. Musí chodit a klást otázky správným lidem a logicky je poskládat k usvědčení pachatele. A pokud se pachatel vzpírá....na mučidlech se přizná každý, že Lautnere.
Epilog: Raději si nepředstavuji jak dopadl útok husarského jízdního oddílu na opevněný dvorec bráněný střelci z pušek a pistolí.
Kniha je čtivá, klasická rytířárna, o souboje není nouze. Přečíst se dá do dvou dnů. Čteno jako e-kniha.

Po událostech v Plzni Bohdan Jaroš přestal věřit, že se ještě někdy setká se Steinem a Barbaričem. Na vlastní pěst putuje po České cestě, která spojuje Prahu s Budínem, a živí se jako nájemný kat a lovec zločinců. V Trnavě si ho p... více

Komentáře (0)