Mayské proroctví na ruský způsob

Takto popsaný děj vypadá jako tuctový thriller, čerpající z tolik oblíbeného mayského proroctví. Do jisté míry by to pravda byla, avšak jiný autor by na tomto místě začal odvíjet lehce akční detektivní příběh, odehrávající se napříč kontinenty; takový příběh, v němž hlavní hrdina musí kličkovat mezi kulkami, v jedné ruce svírající tajemný artefakt a ve druhé sličnou děvu (obvykle geniální doktorku), ze které se na konci překvapivě vyklube klíčová postava k vyřešení celé záhady. Dmitry Glukhovsky na to šel docela jinak. Střídání prostředí vyměnil za takřka neměnný byt hlavního hrdiny (sem tam nějaká moskevská ulice) a prales popisovaný v deníku; akčnost a divoké honičky vyměnil za pomalé a o to více sugestivní budování atmosféry. Podle mne je toto jedna z hlavních předností této knihy - budování atmosféry, jejíž hutnost narůstá s každou přeloženou stránkou španělského deníku a která v závěru vyústí v nejméně očekávaný dějový zvrat.

Jiné podobné romány se také zpravidla neobejdou bez dialogů mezi hlavními postavami. V Soumraku naleznete všehovšudy jen dva důležité charaktery, a sice hlavního hrdinu a ztělesnění osudu světa. Všechny ostatní jsou zde jakoby na víc, se kterými se překladatel Dmitrij párkrát setká (např. sousedka nebo úředník v překladatelské agentuře). S tím také souvisí četnost dialogů. V prvních dvou třetinách naleznete jen minium dialogů, které navíc vyplývají z nutnosti. Po celou dobu se tedy jedná o (promiňte mi ten výraz) “One man show”, kde Dmitrij sám popisuje své okolí a pomalé změny ve své psychice, vyvolané překládaným deníkem. Jakkoliv se to může zdát jako nepříliš záživný způsob vyprávění, není tomu tak. Izolovanost od okolí a jeho vnitřní promluvy pouze napomáhají k tomu, aby se čtenář dokázal lépe sžít s hlavní postavou.

Tímto bych se dostal k teorii, která mne napadla během četby. Kromě toho, že je Soumrak skvělý mysteriózní thriller, lze jej také chápat jako jistou metaforu. Za prvé jako metaforické znázornění samotného čtenáře, který je zcela pohlcen literárním dílem, jež mu nedá spát a za každou cenu musí odhalit to, co se skrývá na následující stránce; za druhé jako vylíčení našich vlastní představ o povaze světa - může svět prostě skončit? Je svět skutečný a ne jen má pouhá představa? Mohl bych pokračovat, ale tím bych jistě vyzradil až příliš.

Sečteno a podtrženo, Soumrak je po málo úspěšném Metru 2034 skvělým počinem, který by v žádném případě neměl být přehlížen.