Čtu hodně. Vlastně louskám knížky jako na běžícím pásu. Ovšem někdy dojdu do bodu, kdy jsem všemi těmi příběhy přesycená, horko těžko mě něco dokáže zaujmout a pak nastává náročné hledání. Pídím se, abych našla něco, co jsem ještě nečetla, něco, co mě ukotví do sedačky tak, že nebudu chtít vstát, něco jiného, něco, co vybočuje z řady. Prostě NĚCO! A vypadá to, že jsem to našla.

Jméno Luca di Fulvio jsem nikdy neslyšela (dobře, možná v souvislosti s jednou knihou) a název knihy – Chlapec, který rozdával sny – zní jako snivě melancholické povídání o dobách dávno minulých. Zlatá placka na obálce jiskřivě jásá do světa, že v ruce držíte další bestseller. Za normálních okolností pro mě kombinace jasně vybízející k ostražitosti. Ale ať už za to mohla vyšší moc, erupce na slunci nebo čtenářský šestý smysl, tahle kniha skončila v mé knihovně. A vcelku brzo i rozevřená v mých rukou.

Na chvilku zpomalte, pohodlně se usaďte a nechte všední starosti bez povšimnutí plynout kolem vás, protože právě teď je čas, vydat se proti proudu času na začátek 20. století na místo, kam mířily zástupy přistěhovalců. Na Ellis Island v New Yorku.

Cetta je chudá mladičká italská dívka, která se rozhodla, že se i se svým synem dostane do Ameriky a začne tam svůj nový život, nechá Itálii za zády a z jejího blonďatého klučiny vyroste plnokrevný Američan. Amerika je přeci země neomezených možností a každý tu může snít o tom svém lepším životě. A tak se z maličkého Itala Nataleho stává Američan Christmas. Jméno jako pro černocha. I když je bílý jako nepopsaný papír.

Na straně druhé tu máme krásnou židovskou holčičku Ruth, zlatou dceru bohatých rodičů, která si užívá veškerého luxusu, jež jí mohou peníze poskytnout. Je to alespoň slabá útěcha, když máte rodiče studené jako psí čumák a živé stejně jako mramorové sochy v zahradě. Jednoho dne je však Ruthin dokonalý život roztříštěn na milion malých skleněných střípků, které se jí zabodnou hluboko pod kůži a vyvrtají si své místo i v srdci. Bill, jenž rozdrtí svou brutalitou dětství nevinné Ruth, je chlapec s okouzlujícím úsměvem, ale prázdnou bytostí. A Christmas je ten, kdo by mohl zvládnout posbírat veškeré střepy a zahojit všechny Ruthiny rány. Možná.

Chlapec, který rozdával sny je značně syrový příběh z prostředí chudinských čtvrtí, mafiánských doupat, nelegálních náleven a bordelů. Autor se ohání naturalismem tak autentickým, až vás místy bude mrazit do morku kostí. A nepomůže vám, ani když se zabalíte do dvou dek. Uprostřed zběsilého víru prostituce, krátkých gangsterských životů, výpalného a kvetoucího pornoprůmyslu, se nachází Christmas, dítě, chlapec a později mladý muž, jež dokáže vymýšlet příběhy, kterým ostatní věří. Dítě, jež se zamiluje do dívky Ruth, přestože se její tvář skrývá pod vrstvou krve a na jedné ruce jí chybí prst. Chlapec, který si založí imaginární gang Diamond Dogs, aby mohl ochraňovat ošklivou fenku místního řezníka. Mladý muž, jehož postupně začnou příběhy živit a dávat smysl jeho životu a přitom stále doufá, že hlas, jímž mluví do éteru pomocí rádiového vysílání, zaslechne ta, které kdysi slíbil, že ji najde.

Luca di Fulvio stvořil drsný příběh, který dokáže nezaujatě vylíčit situaci tehdejších přistěhovalců a přitom dokázal do své knihy propašovat i jemný tón, který vás zahřeje. Kontrasty brutálních scén a okamžiků s téměř snovou zamilovaností ve výsledku fungují. A to je to hlavní. Chvíli se budete klepat a přemýšlet, jestli nemáte knihu odložit dřív, než si vaše poslední jídlo začne razit zpáteční cestu jícnem, abyste se za další chvíli nechali unést Christmasovou imaginací a schopností splétat příběhy, jejichž nitky se pomalu protkávají se skutečným životem.

Skutečně jsem našla své NĚCO.

A poslední slovo přenechám Christmasovi…

--- „Zvedni ten hadr!“ vykřikl znovu. Chvíli nechal svá slova doznít.
„Dobrou noc, New Yorku,“ pozdravil vzápětí vřelým, pobaveným hlasem. „Ne, nezbláznil jsem se. Zvedni ten hadr se kdysi dávno používalo jako pokyn pro vytažení opony. A tak… zvedněme hadr, lidičky, co nevidět se stanete svědky představení, jaké jste dosud nezažili. Výpravy do města četníků a zlodějů, jak se kdysi říkalo našemu New Yorku. Jste v jednom ze sálů na Bowery a herečky jsou tak zkažené a zhýralé, že by v žádném jiném divadle vystupovat nemohly, věřte mi. Připravte se na vulgární frašky, nestydaté komedie, dramata o pouličních gangsterech a vrazích. A dávejte si pozor na peněženku…“. ---

---

Chlapec, který rozdával sny Luca Di Fulvio

New York, 1909. Zaoceánským parníkem spolu s dalšími přistěhovalci z celého světa dorazí mladá žena se svým malým synkem. Pocházejí z Itálie, z oblasti, kde panují téměř středověké poměry, aby si v Americe splnili svůj sen o lepší... více

---

Komentáře (2)

Přidat komentář

---