Město snících knih

recenze

Město snících knih (2012) / stavlamich

Město snících knih - Walter Moers

Originální název: Die Stadt der Träumenden Bücher
Počet stran: 456
Nakladatelství: Talpress, 2012

Prolnutí knižních a fantastických světů
Když zemře poetický kmotr mladého básníka Hildegunsta z Mýtotesů, nezanechá svému poetickému chráněnci o mnoho víc, než jen jeden manuskript. Ten ale je tak bezchybný, že Hildegunst neodolá a musí odhalit tajemství jeho původu. Stopa vede do Knížkova, města snících knih. Když do něj hrdina vstoupí, je to jako by otevřel dveře gigantického knihkupectví. Jakmile se octne v drápech tohoto po knihách šílícího města, je stahován stále hlouběji do bludiště světa, ve kterém čtení znamená nebezpečí, kde bezohlední lovci knih lační pobibliofilských pokladech, kde řádí knížáci a vládne tajemný král stínů. Padá níž a níž do říše literatury, kde čtení je posledním dobrodružství, kde knihy člověka nejen napínavě zabaví, ale dokáží také dohnat k šílenství nebo zabít.

Mamka mi tuhle knížku koupila k narozeninám. 31.ledna jsem ji dostala do ruky a do svojí knihovničky jsem ji vrátila až téměř o půl roku později. Není to ani v nejmenším vinou knihy, kterou bych se zaujetím díky skvělému a napínavému obsahu dokázala přečíst během pár dní, ale zodpovědnost za tak dlouhý čas na nočním stolku nesu já a můj nerozložený čtecí plán - aneb městská knihovna si svoje knížky hlídá a já nerada vracím tituly, které jsem ještě nepřečetla.
Nicméně už je to pár týdnů, co mám Město snících knih odškrtnuto ze seznamu a také nějakou dobu vám slibuji recenzi. Doufám, že vás navnadím, protože takhle dobré počteníčko jsem dlouho nezažila ani já.
Celý příběh vypráví sympatický, mladý drak Hildegunst, který až doposud žil v Dračí tvrzi. Vychoval ho jeho poetický kmotr Dancelot z Veršořezů, který na začátku knihy umírá. Kromě malého domku, své knihovny a nezveřejněných básní mu zanechal také jeden dokonalý, bezchybný manuskript, kvůli kterému se rozhodl nikdy více nepsat.

Hildegunst se vypravil do Knížkova zjistit, kdo je autorem toho úžasného díla. Knížkov je město přímo přeplněné knihami - v každé ulici několik antikvariátů, všeobecných či specializovaných na dané téma. Hlavní hrdina v něm pozná tajuplné děsky, přívětivé antikváře, zlomyslné lovce knih, živé noviny, trompónovou hudbu, se lstivým Klaudio Harfeníkem a ještě lstivějším, ďábelským šílencem Fistomefelem Smeikem. Ten také kvůli své moci a kvůli svému velkému tajemství vyhostí Hildegunsta do katakomb Knížkova. Do světa plného labyrintů, nebezpečí, lovců knih, nástrah, zaniklých civilizací, smrtelně nebezpečných tvorů a naprosté beznaděje na návrat zpět.

Hildegunst však beznaději nepropadá. Při svých pokusech o návrat na povrch města se sice dostává stále hlouběji a hlouběji do katakomb, ale také poznává spoustu nevídaného. Unikne jen o chlup monstróznímu pavouxxxi, podaří se mu přežít setkání s násilnickým lovcem knih, pozná Koženou sluj a její obyvatele, projede se na dráze rzivých skřítků, nezešílí z lovu harpýrů, pobude několik měsíců v Zámku stínů, seznámí se s jeho majitelem, jen taktak se vyhne testování sebe samého pradávným trollem, zjistí, že orm není pouze výmysl, naučí se spoustu nových literárních technik a s pomocí Krále stínů nejenže zajistí vše nezbytné jak v katakombách, tak v Knížkově, ale dosáhne ormu a stane se opravdovým básníkem a spisovatelem a napíše právě knihu "Město snících knih".

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ★ ★

KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Mamka se mě asi týden před mými třináctými narozeninami zeptala, jakou knížku bych chtěla. Inu, vlastně jsem v té době vůbec netušila a tak mi nakonec vybrala tuhle, neboť ji viděla v televizi v Sama doma. Takže jsem k narozeninám dostala Město snících knih a od té doby jsem to po doušcích četla. A že jsem si to vychutnala!
2. Definujte knihu až dvěma slovy
Získání ormu
3. Definujte knihu jedním slovem
Knihy
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Moc jsem si hned při první zmínce přála být knížák. Knížák je malá podzemní bytůstka s jedním okem a kulaťoučkým tělíčkem. Podstata života knížáků je prostá - v dětství dostanou jméno nějakého spisovatele/básníka a celý život pak prezentují, recitují a jinak prožívají jeho díla tím, že je umí nazpaměť. Knížáci se živí četbou - doslova je zasytí čtení. Samozřejmě záleží na kvalitě knihy. O knížácích se v Knížkově říká, že požírají lovce knih - ve skutečnosti mají pouze hypnotické schopnosti, kterými každého lovce knih vystraší. Celé společenstvo těchto tvorečků žije v Kožené sluji v katakombách Knížkova.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Tady bych pozitiv našla víc než dost. Určitě se mi moc líbil styl psaní autora, jeho detailní popisy, několik vtipných dialogů, napětí, očekávaný a přesto šokující konec a hlavně orm. To slovo, jeho význam, jeho výskyt, to mne zaujalo. Když básník dosáhne ormu, jeho hlava se zaplní báječnými nápady a on je všechny dovede dokonale sepsat. Orm pozná jen nepatrný zlomek spisovatelů v Zamonii, ale právě proto je to výjimečný dar vesmíru.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli), ale třeba i v chování postav.
Báječný prožitek mi sem tam zkazily ilustrace. Ne, že by nebyly pěkné, ale když máte představu a přijde někdo, kdo vám vaši iluzi zcela vezme a nahradí ji tou svou, je vám z toho trochu smutno.

Doufám, že jsem vás alespoň trochu navnadila k přečtení téhle knížky, která určitě stojí za to!

Walter Moers nás unáší do kouzelné říše literatury, kde čtení je posledním dobrodružstvím, kde knihy člověka nejen napínavě zabaví, ale dokáží také dohnat k šílenství nebo zabít. Když zemře kmotr mladého básníka Hildegunsta z M... více

Komentáře (0)