Mlha a hněv - i za mlhou se ukrývá Slunce

recenze

Dvůr mlhy a hněvu (2017) / sona8058

Feyre se po závěrečném boji s Amaranthou ocitla zpět na Jarním dvoře. Zpět u Tamlina a všech blízkých lidí, které snad znala před tím, než se vydala pod Horu. Plánuje svatbu a doufá ve šťastný život po boku svého milovaného. Ale ví, že se v ní cosi změnilo, něco se v ní zlomilo a ona už nikdy nebude tou dívkou, která se vydala pod Horu zachránit Prythian a svou lásku.A není to jen tím, že se stala vznešenou vílou.

Feyre noc co noc prožívá noční můry, kdy se ocitá zpět před Amaranthiným trůnem a vraždí ty nevinné víly, byť jejich krev byla prolita pro dobré účely. Dobré? Feyre se ani nedokáže podívat do zrcadla, aby sebou nepohrdala, aby se necítila jako vražedkyně nevinných a aby se necítila jako vězeň na Jarním dvoře. Tamlinův vězeň. Tamlinův mazlíček.
A tak o sebe nechává pečovat Ianthe - velekněžku, jež se připojila k Jarnímu dvoru. Ta jí zařizuje svatbu, denně připravuje oblečení, ale je to vážně přítelkyně? Feyre nemá nikoho jiného a je tak zoufalá, tak sama.
Při všem tom zmatku, kdy si Feyre snaží vydobýt aspoň trochu volnosti, trochu života, se ozývá málem zapomenutá osoba a nárokuje si to, co dle dohody má být splněno.

Rhysand přichází pro Feyre a odvádí ji na týden na Noční dvůr, vždyť podle dohody, kterou s ním Feyre uzavřela pod Horou, na to má nárok. Rhys učí Feyre číst, dává jí volnost a pomáhá jí se pomalu vyrovnávat s tím vším. Mluví s ní, na rozdíl od Tamlina a ostatních členů Jarního dvora. Feyre se seznamuje s dalšími Rhysovými přáteli a společně s nimi, s Rhysem v čele, v sobě objevuje magii, kterou získala od všech vladařů, kteří jí vdechli zpět život.

Jenže po návratu zpět na Jarní dvůr se Feyre cítí víc a víc jako v pasti. Jako ve vězení! Až to zajde tak daleko, že se zhroutí a prosí o pomoc svého jediného opravdového přítele. A ten ji přijde zachránit a odvede ji na svůj Noční dvůr, kde se Feyre začne pomalu uzdravovat.


Můj dojem:
Jak jen to říct - 660 stran je málo! Moje nadšení z vydání druhého dílu nebralo konce. Přivoněla jsem v knihkupectví k té nové krásce a ona mi dala příslib že nebudu litovat a víte vy co? Nelitovala jsem! U Sarah snad ani nejde litovat jediného přečteného slova, protože ona si čtenáře podmaní neskutečným způsobem.

Dvůr trnů a růží byl skvělý, já jsem po jeho dočtení byla plna pocitů, které jsem ani nedokázala popsat a ten pocit mám i teď. Jenže tenhle pocit je mnohem silnější, dříme ve mně a já nevím, jak vám všem říct, jak moc to bylo dokonalé a úžasné a snad si ani nedokáži představit, čím mě a vlastně nás všechny, Sarah překvapí příště.

Maasová napsala opět knihu, kde nechybí napětí, láska, sex a nacpala tam toho tolik, ale ani tak to nestačí! Opět jsem se ocitla po boku Feyre, vlastně byla jsem Feyre, která se postavila sama sobě, Tamlinovi, Rhysovi a ostatním tvorům méně či více nebezpečným. Objevovala jsem spolu s ní magii, kterou získala, létala s Rhysem, přenášela se a nestačilo mi to. Po dočtení mám v sobě směsici pocitů, kdy jsem šťastná z toho příběhu - ano tak moc se mi kniha líbila! - a jsme zároveň smutná z toho, že teď musím čekat na další pokračování. Ale to je úděl sérií...
Já si ovšem mileráda počkám na další díl a přečtu si ho se stejným očekáváním, jako předchozí dva.

Neváhejte s pořízením druhého dílu, protože víte vy co? On je lepší, než první díl! A pokud jste snad ještě nečetli první díl, tak si ho kupte a s ním rovnou i Dvůr mlhy a hněvu, protože už po první knize budete mít ten pocit, že musíte vědět...

Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na... více

Komentáře (0)