Moje srdce téměř puklo

recenze

Jestliže dosáhnete věku pěti let, jste čistý, nevinný a především upřímní. Největší starostí každého dítěte jsou kamarádi a zažívání dobrodružství a přesně v tomto věku se dvě nově poznané děti do toho svého prvního vrhají. Poppy a Rune, kamarádi na život a na smrt, obyčejná a známá fráze, kteráž v tomto příběhu je více než pravdivá.
________________________________________

Postupně s touto dvojicí projdeme dětstvím přes dospívání, až téměř do plnoletosti. Jak to většinou bývá i zde se z přátel stanou partneři. Láska této dvojice nezná hranice a v případě rčení, že první láska je tou nejsilnější není sebemenší pochyb.

Když v jednom časovém úseku umírá Poppyina babička, věnuje své milované vnučce sklenici plnou tisíce malých srdcí. Úkol, respektive dobrodružství, zní tedy jasně – nepromrhat život a za každou, motýlky vyvolávající pusou podepsat jedno srdíčko. Zdá se, že pro Poppy to bude snadné, obzvláště, když její nejlepší kamarád Rune je odhodlaný v tomto dobrodružství s ní držet krok. Jenomže, co když se Poppy začne krátit čas?

Celou dobu jsem měla tuto knihu za čtení pro mládež, oddechovku na jeden večer, který je trošku jiným způsobem podobný stovkám dalším. No, mýlila jsem se, titul Tisíc polibků je v mnoha věcech ojedinělý a rozhodně to není odpočinková četba. Chytne vás za srdce od první věty a nepustí dokud ji nedočtete, ba ne, o příběhu budete přemýšlet ještě dlouho poté, co knihu vrátíte zpět do knihovny.

Příběh je plný lásky, různých emocí, ovšem také nespravedlnosti a špatných rozhodnutí. Pro mě osobně to je velmi silná kniha, která mé oči nenechala suchými. Plakala jsem nespočetněkrát a rozpustí duši i těm nejsilnějším jedincům. Ačkoliv je to příběh velmi smutný, nese v sobě mnoho krásného. Umocňuje to také fakt, že se nepravidelně střídají kapitoly hlavních hrdinů, tudíž si můžete vychutnat pocity nejen milované, ale také milujícího.

Dílo autorky Tillie Coleové je čtivé, přesto smutné, krásné, přesto zahaleno temnotou. Je to jeden z těch příběhu, který nechcete číst znovu, i když víte, že svůj slib nedodržíte. Jako čtenář dychtící po směsici emocí, jsem velmi spokojena a nebýt, pro mě osobně, zbytečnému sci-fi epilogu, dávám rozhodně plný počet bodů. Samozřejmě, mohla bych knize vytknout spousty věcí, například přeslazenost, naivitu, nepravděpodobné pocity a myšlenky hlavních aktérů, avšak, stále to dobré převažuje a z čtení si odnáším mnohem více hezkého. Poněvadž „ moje srdce téměř puklo“.


4/5

„Možná jsme jako ten třešňový květ. Jako padající hvězdy. Možná jsme se milovali příliš moc, příliš mladí a zapláli tak jasně, že musíme zaniknout. Extrémní krása, rychlá smrt.“ Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků však může... více

Komentáře (0)