Moudrost staré řeky

recenze

Kronikář Václav Hájek z Libočan je bezesporu významnou postavou českých dějin, i když o jeho životě nevíme úplně vše a o jeho slavné kronice se vedly a vedou časté spory.

Román začíná v době Václavova dětství v Žatci, kdy často sedává u řeky Liboce blízko Libočan. Václav Hájek pocházel z erbovního rodu, otec Vít spolu s Matějem od meče věrně bojovali za dob Jiříka z Poděbrad. Bratr Jindřich se dostal do služby významného pana Zdeňka Lva z Rožmitálu, který za svého života zastával i funkci nejvyššího purkrabího Prahy. Dospívání mladého Václava poznamená vzah s pasačkou Blaženou, která byla dcerou sedláka. Ona neurozeného původu má stejné touhy po vzdělání a úspěšné budoucnosti. Chudina a ani dívky tyto možnosti ale nemají. Život Václava Hájka ovlivní i střet s místním Caherou, který v dospělosti získá vyšší postavení a jeho rivalita vůči Václavovi ovlivní Václavův život.

Václava od malička ohromuje vyprávění o dobách minulých, rád navštěvuje místa spojená s historií a touží poznat co nejvíce pověstí a mýtů. Když byl malý, dostalo se jeho rodině dědictví po úkladně zavražděném kantorovi Kašparovi ve formě starých knih a kroniky.

Při studiích v Praze se náhodně zaplete s lotrem Bohnickým. Setkání bude záminkou pro Václavovi nepřátele. Olej do ohně přilévá i únosem Eleny, která měla být coby chráněnka lotra Bohnického potrestaná. Po pronásledování Václav opouští studia a uchyluje se do Budyně, kde působí jako mladý farář. Jeho ambice jsou vyšší, chce se stát významným představitelem církve, chce, aby ho všichni uznávali a znali. Sledujeme tak jeho strastiplnou životní cestu od Budyně, působení ve Zlonicích, kázání u sv. Tomáše v Praze, až po místo děkana na Karlštejně. Až později se dostává na Tetín, kde se uchyluje ke shromažďování informací pro svou kroniku. Nabádá lidi na kazatelně, aby mu chodili vyprávět na faru pověsti. Píše svým známým a prosí o zapůjčení archiválií a kronik.

Podstatná část románu představuje obrázek pohusitské doby. Vykresluje boj mezi luterány a hlavsovci na jedné straně a starokališníky a paskovci na straně druhé. Ukazuje spiknutí paškovců a následné změny ve samosprávě Prahy. Nemalá část děje se věnuje zvolení Ferdinanda Habsburského českým králem, popisuje jednání měšťanů, stavů a zástupců náboženských stran o výběru nového krále. Ukazuje i následný vliv Ferdinanda na politickou scénu českého království.

Rámec knihy je tvořen dopisy Evy Václavovi. Václav je člověk dnešní doby, který se snaží napsat rekonstrukci životopisu Václava Hájka z Libočan. Eva je tu proto, aby sledovala jeho rukopis a sdělovala mu pohled prostého čtenáře na dosud napsané části. Dopisem Evy Václavovi celá kniha začíná i končí. Dopisů je celkem pět a vždy tvoří jakési shrnutí již přečteného.

A zde jsem měla právě problém. Už po přečtení prvního dopisu Evy jsem měla pocit, že čtu učebnici dějepisu. Srovnává zde otázky politickohistorické, náboženské, vliv historických osob na celkový přehled ve společnosti. Vliv historických mezníků v Evropě na vývoj kultury a společnosti, i postavení národů. Kdyby mi to svědomí dovolilo, tyto části bych s chutí přeskočila.

Kniha se mi špatně četla i proto, že autor používá v přímé řeči postav pro nás dnes již archaickou stavbu vět a zastaralé výrazy. Toto je markantní hlavně na počátku románu. Na konci to již není v takovém měřítku. Je zde celá řada pasáží, která se věnuje rekonstrukcím náboženských a mocenských vyjednávání. Ve spojitosti s použitým stylem řeči, větším počtem postav, je čtení náročnější na pozornost. Takové části postrádají na svižnosti.

Samotný příběh Václava Hájka z Libočan mě bavil. Ukazuje jeho postoj k náboženství (zpočátku byl utrakvistický později katolický kněz), ukazuje jeho slabosti, touhy, seznámí nás se svými dvěma osudovými ženami, zjistíme, co měl společného s obnovou těžby stříbra, nebo třeba prožijeme jeho konflikt s karlštejnskou „čachtickou“ paní.

Román asi úplně nenadchne příznivce historických románů, kteří očekávají svižný příběh prioritně zaměřený na konkrétní historickou figuru. Určitě se ale bude líbit čtenářům, kteří si chtějí udělat obrázek o celkovém mocenském a náboženském ovzduší českého království na počátku šestnáctého století, nebo se budou zajímat o osudový rok 1526, kterým končí vláda Jagellonců a do dějin naší země vstupují Habsburkové.

Václavu Hájkovi z Libočan bylo předurčeno stát se tykadlem doby, rozporuplné jako on sám. Stát se osobností, která je svým dílem, sice diskutovaným, nikdy však pečlivě vědecky neprostudovaným, neodmyslitelnou součástí české kultur... více

Komentáře (0)