Mrazivá náruč

recenze

Mrazivá náruč (2023) / Roubas

Když se devatenáctiletá Valerie vrací v noci domů, má pocit, že ji někdo sleduje. Ona sama unikne, ale tím odsoudí k smrti milovaného bratra. Někdo ho totiž zavraždil. Po celé dětství i dospívání si byli blízcí, jenže po jeho úmrtí začnou vyplouvat věci, které o něm sestra nevěděla. Navíc jim společnost začnou dělat i démoni z vlastní minulosti. Tak začíná hon na vraha a souboj s traumaty, která se jen těžko porážejí.

Děj sledujeme optikou čtyř postav. První z nich je Valerie, která s druhou z postav, matkou Marcelou, v jejich bytě svádí takřka boj o holý život. Některá dětství zkrátka nejsou a nikdy nebyla plná hraček, kamarádů, sladkostí a nekonečných dní. O to horší je na ně zapomenout. Obě truchlí pro mrtvého Romana, ale každá to dělá bohužel po svém. Další postavou je kriminalista Igor, sympaťák, který začne Romanovu vraždu se svým týmem vyšetřovat. K tomu se v knize objevují deníkové zápisky Romanovi šestnáctileté přítelkyně Laury. I z jejího rodinného zázemí se ježí chlupy na krku. Devizou postav je normálnost, civilnost, kdy máte pocit, že je znáte, že se to vlastně možná všechno stalo v parku u vás ve městě a že ta holka, co zašla naproti do baráku, může být Valerie.

Za mě je kniha mnohem silnější v osobních dramatech jednotlivých postav než v detektivní lince, kde se pátrá po chladnokrevném vrahovi. Na přetřes přijdou hodně problematické vztahy mezi rodiči a dětmi plné psychického i fyzického teroru, drogy, i schopnost vyrovnat se ztrátou blízkého člověka. Během čtení jsem se několikrát přistihl, že ztrácím zájem o to zjistit, kdo je vrah, ale chci vědět, jak to bude s osobními životy hlavních aktérů.

Co se týče hádanky na vraha, mám rád jednoduché motivy a zápletky, protože v civilní realitě opravdu vraždy nepáchají borci s IQ 140, co jim do vězení chodí polonahé návštěvy. Ne. Vraždy jsou sociální neštěstí a páchají je povětšinou ztracené existence. V tomhle mi krimi zápletka sedla. Jedna vražda a její důvody a následky. Tečka.

Jediná věc, která podle mě knize chybí k té páté hvězdičce je jazyk. V mnoha místech jsem si dokázal představit, že by bohatší volba prostředků dokázala umocnit temnější scény, lépe a pečlivěji budovat atmosféru a v některých moment čtenáře více našponovat.

Ve chvíli, kdy devatenáctiletá Valerie jen o vlásek unikne pronásledovateli, netuší, že tím právě odsoudila k smrti svého o dva roky mladšího bratra Romana. Dosud byla přesvědčená, že ví o svém milovaném bráškovi vše. Po jeho smrt... více

Komentáře (0)