Musíš použít malé šedé buňky

recenze

Žena v Orient expresu (2017) / Márinka

Osud slavné anglické autorky detektivních románů Agathy Christie je neméně zajímavý a dramatický jako příběhy jejího literárního hrdiny Hercula Poirota. Nejtěžší část svého života, psychické zhroucení, když jí zemřela matka a zároveň se dověděla o manželově nevěře, dokonce sama zpracovala v románu „Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro“, který vydala pod pseudonymem Mary Westmacott.

Román L. J. Ashfordové se odehrává o dva roky později, krátce po rozvodu. Agatha zanechává svou dceru v péči internátní školy a své sestry a nasedá do Orient Expresu. Netuší, že cesta do vzdáleného Bagdádu jí změní celý život.

Pochopitelně jí neunikla ta ironie. Seděla tady - ve vlaku, o kterém už se rozhodla, že sehraje roli v některém jejím budoucím románu - a čekala, až jí výplod vlastní fantazie poradí, co má dělat. Jak je vůbec možné, že člověk dokáže vytvořit postavu, která je inteligentnější, bystřejší a má lepší postřeh než on sám?

Téměř polovina knihy se odehrává na cestě. Agatha, která cestuje inkognito, i čtenáři se zde seznamují s dalšími hrdiny příběhu: Katharine, atraktivní a pro muže velmi přitažlivou ženou, která pracuje na vykopávkách v Mezopotámii, Nancy, mladičkou novomanželkou na útěku a Maxem, spolupracovníkem Katharine. Kapitoly ubíhají jedna za druhou, jako plynulá cesta vlaku. Zastaví se v Benátkách, v Istanbulu přestoupí na Taurus Expres do Damašku a odtud se autokarem vydají na poslední etapu jejich cesty do Bagdádu.

Pokud si myslíte, že pět dní na cestách se musí cestující i čtenáři nudit, mýlíte se. Autorka v této části vrství jednu záhadu na druhou, proplétá osudy svých hrdinů a nenechá malé šedé buňky ani chvíli odpočinout. Její líčení prostředí a událostí je natolik věrné, že jsem si sama živě vybavila vlastní zážitek z istanbulského hammamu.

Agatha pocítila na paži čísi ruku. Lázeňská jí gestem ukázala na lůžko a Agatha se na ně poslušně položila. Byla celá v křeči, zatímco čekala, až ji začnou omývat. Vědomí, že jí nějaká naprosto cizí osoba mydlí každou štěrbinku, neodpovídala zrovna její představě relaxace. K vlastnímu překvapení jí však okamžik, kdy se teplá, voňavá žínka dotkla její kůže, přinesl intenzivní potěšení. Lázeňská začala u nohou a obratnými, pevnými tahy se metodicky propracovávala jejím tělem. Než dospěla ke kolenům, upadla Agatha do slastné dřímoty.

Druhá polovina knihy popisuje život našich hrdinů v Bagdádu a na nedalekých vykopávkách. Některá tajemství jsou odhalena, jiná zůstávají ve skrytu srdcí žen i mužů až do samého konce románu.

Dívka, matka, stará bába.
Už byla dívkou a matkou. Takže to už jí zbývá jen to jediné? Aby byla jako ten stále se scvrkávající srpek měsíce nad její hlavou, který bude s každou další uplynulou hodinou bledší a bezvýznamnější?
Je mi třicet osm let.
Ještě nebyla připravená poddat se té úplňkové fázi svého života. Nebyla připravená vzdát se… čeho vlastně? Šancí. To bylo všechno.

Je příjemné, že v doslovu je uvedeno “jak to bylo doopravdy”. Doporučuji přečíst až nakonec, ať máte z knihy skvělý požitek, jako já. Chválím také velmi elegantní obálku knihy.

Děkuji nakladatelství JOTA za recenzní výtisk.

Inspirováno životem Agathy Christie. Agatha Christie chce zapomenout na své nevydařené manželství, které po mužově nevěře skončilo rozvodem, a tak se zlomeným srdcem a pod falešným jménem nastupuje do Orient expresu, aby alespoň ... více

Komentáře (0)