Na hraně temnoty - parádně temný příběh
recenze
Na hraně temnoty (2020)
/ LeifBjorson
Trochu depresivní příběh o jednom kouzelnickém učni, který se rozhodne se vydat hledat bájnou knihu Necronomicon.
První, čeho si všimnete, když tuhle knihu vezmete do ruky je to, že vypadá trochu stroze. Na rozdíl od prvotiny autorů toho na obálce moc není. A víte co? Ono je to tak vlastně dobře. Vzhled knihy krásně doplňuje ten temný a depresivní nádech, který na vás sálá při čtení. Ale teď k ději.
Seznamujeme se s kouzelníkem Zakharem ještě před jeho učením u mistra, v sirotčinci. A hned ze začátku pochopíte, že to nebude klasický knižní hrdina. Už jenom jeho zábava - pitvání mrtvých zvířátek - naznačí to, že to má v hlavě trochu jinak než ostatní. Jeho výuka u mistra Azarova to ještě prohloubí. Zakhar rozhodně není normální kluk, nemá rád společnost druhých lidí, dokonce se jí i štítí jak se dozvíme později. Jediné po čem prahne je vědění a moc nad ostatníma. Proto se rozhodne po asi třech letech učení u už mrtvého mistra pátrat po Necronomiconu, který mu to poskytne. Tímto rozhodnutím a přidáním se k jedné výpravě bohužel kniha končí, naštěstí autoři napsali pokračování.
K samotnému stylu psaní bych řekl, že je trochu rozvláčný, autoři se často vrací do Zakharovi minulosti, ale to vůbec nevadí. Díky tomu můžeme dostatečně poznat jeho celý charakter, i ty nejzapadlejší kouty duše. Ani moc akce tam není. To bych ale řekl že obojí, jak rozvláčnost tak nedostatek akce je záměrem autorů. A v tomto případě to funguje velmi dobře.
Kniha se rozhodně čte velmi dobře, dokáže čtenáře do děje vtáhnout svou temnotou, depresivní náladou. Doporučuju všema deseti.
Na hraně temnoty
Theodora Stonewall
Drahý čtenáři, zůstavuji Tě s událostmi, které se odehrály v jiném světě, jiné době, a především v životě jiného muže jménem Zakhar. Čaroděje, jenž nalezl svobodu a vykoupení na místě z nejbeznadějnějších. Na dně starého kalamáře... více
