Na velké planině je první knihou, kterou jsem od Theorina přečetla. Vůbec jsem nevěděla co od ní můžu čekat. Povídky jsem nikdy nečetla a tak pro mne byla tato kniha velkým krokem do neznáma. První povídka mne docela zaskočila. Nejenom tím, jak velmi krátká byla, ale i svým, přinejmenším, zvláštním obsahem. Dokázala navodit velmi silnou atmosféru a uvedla mě do zvláštního stavu, chmurného a pesimistického. Nevěděla jsem, co si mám myslet a napadlo mě, že jsem nic divnějšího snad ještě nečetla. Ale nenechte se zmást, divné rozhodně neznamená špatné!
Po přečtení dalších povídek jsem si na prazvláštní autorův styl a vnitřní svět zvykla, ba co víc, přišla jsem mu na chuť! Každá další povídka byla lepší a lepší. V každé z nich je znát, jak má autor kraj o kterém píše rád. Dokáže tuto lásku do příběhů vetkat tak nenásilně a poutavě, až vás přinutí přemýšlet o tom, že by jste chtěli tuto planinu také navštívit, navzdory všem těm, hrůzu nahánějícím, příběhům, které se na ní odehrály.
Mezi povídkami jsou obyčejné příběhy stejně obyčejných lidí, ale i takové, které lehce zavání něčím tajemným a nadpřirozeným. Takové se mi líbily nejvíc a četla jsem je se zatajeným dechem, plná nadšení a očekávání...
Pokud jste se s Johanem Theorinem a jeho knihami již setkali, tento povídkový počin vás zaručeně nezklame a pokud jste se, stejně jako já, rozhodli okusit jeho dílo poprvé, jistě objevíte a zažijete něco osvěžujícího a překvapivého...
Mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku!
Na velké planině
Johan Theorin
Na rozlehlé planině Ölandu odpočívají mrtví válečníci z doby bronzové, připravení vstát, když je někdo vyruší. Plochou krajinou vybíhají do neznáma kondiční běžci a střetávají se s unavenými bloudícími turisty. více
