Na velké planině
Johan Theorin
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/251597/bmid_na-velke-planine-251597.jpg
4
156
156
Na rozlehlé planině Ölandu odpočívají mrtví válečníci z doby bronzové, připravení vstát, když je někdo vyruší. Plochou krajinou vybíhají do neznáma kondiční běžci a střetávají se s unavenými bloudícími turisty.
Literatura světová Povídky Thrillery
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
På stort alvar, 2013
více info...
Přidat komentář
Zcela jsem souhlasila s autorovou předmluvou a odůvodněním, proč má rád povídky. Já taky, a tuhle sbírku jsem si velmi užila (koneckonců jako celý Öland). Zábava, romantika, pocit existenciálního naplnění, napětí i mrazivý thriller - všechno jsem našla, navíc ve velmi pěkném a čtivém překladu. Autor mne zkrátka uspokojil, už dlouho jsem tak pěkný povídkový výběr nečetla. Ideální rychlá příběhová bonboniéra na letní dny!
(SPOILER)
Velmi zajímavý a mrazivě strašidelný soubor povídek z drsného severu. Že se jedná o povídky a několikátý díl série jsem netušila a vůbec mi to nevadilo.
Naopak - povídky se mi četly pěkně, v každé byl kousek něčeho mystického nebo hororového. Při čtení jsem si vzpomněla na Irské mýty a legendy Kočičí zaklínání, měla jsem z nich totiž podobný, husí kůži nahánějící, pocit.
Povídky představují staré obyčejné severské příběhy, které se po generace vyprávěly a předávaly tak staré moudrosti nebo legendy dalším pokolením. Najdeme zde jak strašidelné příběhy, tak i nostalgické vzpomínání, ale všechny povídky mají jakousi tajuplnou atmosféru.
V příbězích se vyskytují a prolínají některé postavy, které buďto příběh vyprávějí nebo jsou jeho součástí v podobě pozorovatelů.
Nejvíce se mi líbila povídka Větvoví, ta vypráví o běžci, který v rozlehlé planině nalezne pramen průzračné vody. Ale že to není jen tak obyčejný pramen, to běžec zjistí bohužel pozdě.
Líbil se mi syrový autorův styl a rozhodně si chci přečíst i jeho další knihy. Doporučuji nejen milovníkům severské mrazivé atmosféry.
Povídky běžně nečtu, ale tuhle sbírku jsem si přečíst musela, protože Theorinův styl psaní mám velmi ráda. Samozřejmě, ač jsem zpočátku pochybovala, zase mě autor dostal! Píše neuvěřitelně čtivě, z jeho psaní je cítit láska a respekt k Ölandu. Nejvíce se mi líbily tyto - Jáma, Větvoví, Perro del Mar, Pomsta Panny a Strážce kostela. Nejslabší mi přišel Velitel, tam jsem vlastně ani nepochopila smysl. Některé z povídek by stálo za to rozvinout a třeba z nich vytvořit román.
Knížka byla ve výprodeji za opravdu symbolickou částku, tak jsem jí pořídila do knihovny a nakoukla do ní (s obavami, že to strašení před spaním nedám). Zaujala mě už pěkně napsaná předmluva od autora, tu jsem si přečetla i na závěr ještě jednou. A povídky samotné - líbily se mi, jsou dobře napsané - ty tajemně-hororové i ty rybářské-vzpomínkové a navíc je tam jedna o úhořích, pro odlehčení:)
Řekla bych takový průměr, některé povídky byly dost zvláštní, některé z ostrovních povídaček zahrnovaly příliš absurdit a nebo byly takové nezajímavé. Kdyby se autor zaměřil čistě na smyšlené hororové povídky, myslím, že by se mu to skvěle dařilo. V knize nejpovedenější shledávám povídku "Větvoví" a "Jáma", to jsem měla fakt husinu. Přečtením knihy ale chybu neuděláte.
jednoduché oddechové čtení s mysteriózním nádechem. Co si budeme nalhávat, některé z příběhů bych vážně zažít nechtěla. Na podzimní čas jako dělané.
Některé povídky se snaží být lehce strašidelné až mystické, jiné jsou poněkud naivní, četba na delší podzimní podvečer trávený v klidu u krbu.
Povidky, ktere jdou precist za jedno odpoledne. Prijemne odpocinkove cteni, necekejte zadny thriller.
U téhle knihy se dost vyplatí přečíst si nejprve předmluvu.Sbírka mě bavila,a to i přesto( nebo možná právě proto?),že žánrově mají jednotlivé povídky poměrně velký rozsah.I když jsem si některé užil víc než jiné, musím říct, že autor má talent zaujmout,ať už píše cokoliv.Vrcholem sbírky jsou podle mě povídky Větvoví a Jáma,ale to už musí každý čtenář posoudit sám.
Neuvěřitelně poutavé povídky, které vás zavedou na ostrov u Dánska. Obyčejné příběhy lidí, které se vyprávějí z generace na generaci. Jsou napsané s něhou a láskou k tamním obyvatelům.
Konečně mám Theorina přečteného celého, i s jeho povídkovou sbírkou. Hodnotím průměrem, protože ne všechny povídky mi sedly. Začnu tím horším - a to bylo Perro del mar, Orel a vrána a Velitel. Všechny dostaly pouhou jednu hvězdu a to jen proto, že odpadem bych to nenazvala. Jen se mi nelíbil děj a ani pointa. Musím na ně hned zapomenout nebo bych si Theorina mohla snad zprotivit. A z druhé strany, nejlepší povídka byla Větvoví - úplná pecka, kterou si naopak musím zapamatovat a občas si ji přečíst. Další místa na bedně mají Putování za přízraky, Jáma a Ani pták, ani ryba. Jinak to byly vesměs průměrné povídky, které ani Gerlof neměl síllu pozdvihnout. I když se vracíme na náš oblíbený ostrov, na jeho planinu, nenajdeme zde tak krásný a ucelený příběh jako v Theorinově sérii. Ta mu sedla lépe. Snad se někdy dočkáme i jeho nějaké další knihy.
Povídková kniha se Theorinovi moc nepovedla. Je tu moc bizarních situací a málo spojovacích znamení. Přebíhá se od jednoho k druhému. Theorin to ve své předmluvě sice zmiňuje ale toto zpracování mě tolik nenadchlo. O Olandu jsem neslyšela, dokud jsem nepoznala Theorinovy knihy. Věřím, že tento ostrov je protkán svými tajemstvími, kterými nás autor provází v jiných knihách ale tolik informací a tak málo spojovacích nitek. V jiných svých knihách umí Theorin spojit detektivní, kriminální děj s těmito povídačkami ale tady se mu to nepovedlo. Co se mi však líbilo bylo setkání s některými postavami, které Theorinovi knihy provází. Dále, ze všeho toho, co do knihy dal mě zaujaly povídky o nesmrtelném psovi Perro Del Mar, Větvoví (zde se objevovali krátké pasáže z minulosti a otrávená voda), Jáma, v Povídačkách mě zaujala scéna s nesmrtelným, nezkrotitelným losem a Strážce kostela alias Grimm měl v sobě taky duchařskou a kriminální zápletku, která vtáhla do děje knihy. Ostatní bylo nemastné neslané.
Celá série se mi moc líbila, ale tahle povídková kniha mi prostě nesedla. Není nejhorší, určitě se najdou ti, kterým se bude zdát nádherná.
Mám ráda duchařské povídky, takže mi tato kniha nijak nevadila, ale je fakt, že s předchozími díly z Ölandu se to nedá srovnat.
Kniha se mi moc krásně četla. Chválím autora i překladatele Jaroslava Bojanovského.
Kniha ako stvorena na dovolenku.precitate si poviedku ktora trochu schladi a uzivate si oddych.za mna spokojnost aj ked to nie je uplne Theorin na akeho sme zvyknuty
Knížku jsem dostala jako dárek. Až při druhém čtení jsem si ji užila. Jiné životní podmínky , než jsou pro nás samozřejmé. Je tam velká láska k rodnému kraji.
Povídky nevyhledávám, ale toto byl Öland, to jsem přečíst musela :-).
Dostala mě Pomsta Panny, naprosté déjà vu. Příběh jsem znala - ale odkud? Marně jsem přemýšlela, jestli jej autor nazakomponoval do některé ze svých knih... Nakonec mi to došlo - povídka byla součástí antologie Temnější odstíny Švédska :-). Jedné z mála povídkových knih, které jsem za poslední roky četla. No, trvalo mi to... Ale už mi aspoň ta "záhada" nebude vrtat hlavou :-). Antologie i tato kniha byly fajn - nevím, jestli svůj vztah k povídkám ještě nepřehodnotím... :-).