Naivita k racionálnu neladí
recenze
Já, Poutník (2014) / MonikaK
„Ještě nikdo nikdy nebyl zatřen proto, že se dopustil vraždy, všichni byli zatčeni jen proto, že ji pořádně nenaplánoval.“ Poutník.
Nejlepší z tajných služeb. Nejlepších z nejlepších.
Dostane-li se vám do rukou kniha, s tak gradující, až přepálenou anotací, kterou všichni kolem vás doporučují, nemůžete se dočkat, až se do ní sami pustíte. A většinou následuje zklamání…
Já, poutník jsem začala číst po třetím dílu trilogie Milénium (Ne že bych byla tak pozadu s tímto žánrem, ale po druhém dílu jsem pojala podezření, že mi již další díl nemá co dát. Omyl! Až třetí díl byl pro mě mým šálkem kávy). Jste-li naladěni podobně jako já, kniha se vám zalíbí. Je totiž v podobném duchu jako Dívka, která kopla do vosího hnízda. Mnoho postav a příběhů.
Problém této knihy rozhodně není děj. Kniha má spád, je plná cynismu a zajímavých faktů. Jedno Terrymu Hayesovi nelze upřít, že si islámu stejně jako o tajných službách mnoho načetl.
„Taxikář mě považoval za blázna – jeho náboženství ovšem zase považuje za normální, když ženu za nevěru ukamenujete, takže jsem si říkal, že si nemáme co vyčítat.“
Tak proč ne pět hvězdiček? Protože to někdy nestačí.
Morálně silní hrdinové jedenáctého září
Fanatičtí islamisté
Drama holocaustu
Čtete-li tuto knihu, máte občas pocit, že máte v rukou slohovou práci nadějného školáka, který se začal zajímat o historii a viděl dva tři dokumenty o jedenáctém září a holocaustu. Toto černobílé vidění sem nezapadá a vy někdy až protáčíte očima. Nejsem nijak proamericky nebo protiamericky orientovaná, ale takový pohled bych očekávala například u komiksu, rozhodně ne u světového bestselleru.
Přiznám se, jednu věc nechápu. Píšete nadějný příběh, dobře napsaný, čtivý, který má spád… Proč má tolik autorů potřebu právě v tomto okamžiku tahat do knih nadpřirozeno?! Snad pro gradaci napětí? Nestačí, že téměř na konci každé kapitoly následuje mírně obměněná fráze: „Nemohl jsem se víc mýlit!“? Když striktně racionální postava začne vidět smrt a mrtvé rodiče, listujete na začátek knihy, abyste se přesvědčili, že jste v roztržitosti omylem nesáhly po čtvrtém díle Harryho Pottera.
Inspiroval se snad autor u více autorů? Nejsem fanoušek Dana Browna a jeho knih, ale filmové zpracování Šifry mistra Leonarda mým očím neuniklo. A až se s Poutníkem ocitnete ve Florencii, můžete se buď začít smát, nebo stejně jako já pocítíte smutek, proč se kvalita tak nadějné knihy v některých momentech tak strmě propadá dolů a směřuje až do absurdity.
Kniha mě strhla. Anotací a svými prvními kapitolami. O to přísněji pak knihu hodnotíte, když přijde zklamání. Na začátku jsem byla přesvědčena, že udělím hvězdiček pět, ale některé věci autorovi odpustit nemohu.
80%
Já, Poutník
Terry Hayes
Mladá žena zavražděná v hotelu na Manhattanu – nelze identifikovat ji ani pachatele. Otec veřejně sťatý pod palčivým sluncem v Saúdské Arábii a syn, jenž přihlížel. Muž ze syrského výzkumného ústavu, kterému někdo zaživa vyopero... více
