Silnou stránkou celé knihy byl popis prostředí, ve kterém se celý příběh odehrával. Autorka bez jakýkoli příkras ukázala, jak neuvěřitelně náročnou práci museli lidé ve vesnici vykonávat, aby si vůbec vydělali na živobytí.
Kvůli tomu, že byl příběh vyprávěn z pohledu Namiho, který postupně dospíval, se v knize často vyskytovaly různé sexuální narážky a vulgarismy. Chápu, že to mělo dokreslit Namiho charakter a popsat atmosféru celé vesnice, ale na můj vkus toho bylo až příliš.
Upřímně jsem čekal, že se bude příběh víc točit kolem samotného Jezera a jeho vlivu na všechny obyvatele a proto mě docela zklamalo, že šlo toto téma hodně do pozadí a spíš jsem byl svědkem Namiho cesty životem.
Po dočtení celé knihy se mě zmocnil pocit prázdnoty, protože mi konec přišel velmi uspěchaný a nesrozumitelný. Pokračovat ve čtení mě nutila touha dozvědět se do jakého cíle vlastně Namiho cesta spěje, ale nakonec se bohužel dostavilo pouze zklamání.
Shrnutí: Od knihy Jezero jsem měl naprosto jiná očekávání a bohužel se mi netrefila do vkusu. Doporučil bych vám ji v případě, že hledáte odpočinkový příběh, u kterého nemusíte moc přemýšlet.
Jezero
Bianca Bellová
Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo. Rybářská vesnice někde na konci světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen ... více
Komentáře (0)
Přidat komentář
MikeDV3 také napsal
Pro vědu vše?
Civilní konzultant FBI s temným tajemstvím
Temná zákoutí psychologie
Příběh chlapce v parku
Les Mytág aneb když spojení nefunguje