Bianca Bellová

česká, 1970

Nová kniha

Transfer

Transfer - Bianca Bellová

Nikdy si nemůžeme být jistí, kde přistaneme. Velké evropské letiště, masa cestujících a každý z nich si v příručním zavazadle nese svůj osobní příběh. Občas o s... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Transfer Transfer

Průměrné čtení. Průměrná autorka.
Lexand


Jezero Jezero

WOW. Nevěřím moc na žádný literární ceny, takže získaná Magnesia Litera mě nerajcuje, ale za tohle by měla dostat Bellová všechny poháry a sošky světa. Dlouho se mi nestalo, abych se nechala čtením takhle unášet. A abych si u českého autora musela hledat význam použitých slov, haha. Autorčin jazyk je nádherný, zároveň lidský, a dialogy, respektive to minimum, skvěle doplňují charaktery. Namiho jsem chtěla objímat od první stránky, naopak Rusáky a omezence bych bodala mezi žebra. Co mě osobně ale hrozně rušilo, byla má neustálá potřeba konkretizovat místo a čas příběhu. To jsem prostě nedala. Když už jsem si říkala joooo to bude tenhle Kazachstán, tak jsem se octla někde na Balkáně. To samé doba - nedefinovatelná. Nakonec je to asi jedno, zmar a bída je všude, kam Rusko šláplo. A to nechutný jezero mě bude děsit ještě dlouho.... celý text
karol.cadex


Transfer Transfer

Knižní "jednohubka". Charakteristý literární styl autorky, zajímavé postavy. Doporučuji.
Marie56



Jezero Jezero

Bellová to se slovy umí, příběh je to ale veskrze depresivní. Už její Mona byla tíživá, ale tady jde ještě dál. Jen hlubiny zoufalství a špíny bez jiskry radosti. Mám raději její Ostrov s jeho poetikou a tajemnem.... celý text
michaela2338


Mona Mona

Od autorky jsem již četla Jezero, které se mi líbilo, a tak jsem chtěla vyzkoušet i něco dalšího z pera B. Bellové, a tak jsem sáhla po Moně. A musím říct, že Mona mne bavila ještě o něco víc. Jedná se o velmi niterné vyprávění o dvou lidech, kteří si k sobě najdou cestu a utvoří si silné pouto. Příběh dvou lidí, kteří by se - nebýt okolností - nejspíš nikdy nepotkali. A přesto tu jsou, každý vlastním břemenem na zádech a v duši, přesto na sebe nějak napojení. Vedle silných lidských osudů, které tu autorka předkládá, tu najdete i určitou emocionální složku, melancholii, lyriku a vytříbený jazyk, který vás pohladí po duši a který je radost číst. Zároveň tu člověk má na pozadí blíže neurčeného válečného konfliktu možnost přemýšlet nad otázkami společnosti a jejího uspořádání, problémů a bolestivé reality, v níž přežívat je skoro kumšt a která zároveň ukazuje lidské charaktery v jejich ryzí podobě, úplně na dřeň. Tohle si budu v hlavě zpracovávat ještě nějakou dobu. Je to skvělé čtení, které mne moc bavilo, ale taky je to ten typ literatury, u kterého po dočtení potřebuji více času to na sebe nechat působit.... celý text
sgjoli