(Ne)zkažení Kaziměsti

recenze

Román Kaziměsti je prvotinou talentovaného Martina Bečana, autora, kterého čtenáři mohou znát z již dříve publikovaných povídek. Ty vyšly většinou jako součást sborníku v literárních soutěžích. Ve svých prózách uplatňuje žánry jako magický realismus, urban fantasy nebo new weird, který však v Česku ještě není příliš známý. Tomuto žánru autor věnuje pozornost i ve své disertační práci, kterou momentálně píše. Bečan pochází z Mohelnice, ale většinu času tráví v Olomouci, která se stala víceméně i předobrazem jeho románové prvotiny.

Lazar, Parma, Zima a Cesmín žijí vcelku v obyčejném městě až do doby, než je tramvaj, kterou objeví v zapomenuté uličce, doveze do Nikam. Hrdinové se ocitnou v Podivné ulici, kde nic není obyčejné a přesto, nebo možná právě proto, je toto podivné místo tak fascinuje a rozhodnou se opustit stávající obyčejné město a přestěhovat se do Podivné ulice. Ale podivné věci spatřitelné na první pohled jsou jen zlomkem toho, co Podivná ukrývá. V tomto neobyčejném místě se lidem ještě násobí vlastnosti, kterými oplývají, a hlavní hrdinové začínají pochybovat, zda si své působiště přece jen nevybrali špatně.

Román je rozdělen do dvanácti kapitol, z nichž název jedenácté Lámání skleněného krunýře měl být původní název prózy. Nynější název Kaziměsti má zřejmě evokovat význam postav jako takových. Sám autor podotýká, že postavy jsou pro něj nejdůležitější a děj je odsunut do pozadí. I když jsou postavy vykresleny velmi realisticky, nedochází u nich skoro k žádnému vývoji. Díky tomu, že u postav je využit tzv. nomen omen, víme již skoro na začátku prózy, kam která bude víceméně směřovat. Z důvodu přílišné zaměřenosti se na postavy knize chybí realističtější vykreslení prostředí, ve kterém se děj odehrává. Pak má čtenář občas problém zasadit si realisticky vykreslené postavy do určitého místa či časoprostoru, který je pořád jakoby zahalen mlhou.
Předobrazem prózy bylo autorovi město Olomouc a díky tomu, že olomoucké reálie znám velmi dobře, neměla jsem problém si místo děje představit. Kvůli nedostatečné vykreslenosti však čtenáři neznalí tohoto města mohou mít značné potíže s lokalizací děje. Ale jak autor sám podotýká, on sám má velkou představivost, takže je možné, že přesně to byl jeho záměr a rovněž požadavek na čtenáře, aby při čtení používali svoji fantazii a imaginaci.
Bečanovi se podařilo na 253 stranách vystihnout osudy Kaziměstů obracejících se do svého nitra, ale prezentujících své obavy i navenek. Rovněž zásluhou skvěle ilustrované obálky si může čtenář udělat obrázek, zda chce sám být součástí Kaziměstů a ponořit se tak do urban fantasy, kde vlastnosti člověka utvářejí člověka samého.

Čtveřice přátel naskočí jednoho dne do přijíždějící tramvaje číslo 0 a ta je zaveze do Nikam. Zjišťují, že město, ve kterém žijí a studují, má druhou tvář. Sněží v něm papír, tramvajové koleje tvoří horské dráhy, krysy se mění ve ... více

Komentáře (0)