Kniha Radky Třeštíkové se mi do ruky dostala úplnou náhodou; z knihovny kamarádovy babičky jsem ji vytáhla ve chvilce nudy. O autorce ani konceptu knihy jsem nevěděla nic, ale tak propagovaná kniha samozřejmě mé pozornosti neušla.Už jen sama anotace zní poměrně slibně, jenže jak se později ukázalo, lákavá reklama a propagace jsou jedna věc, když realita je naprosto jiná.

Kniha spojuje dvanáct příběhů různých žen; od mladých po staré, od chudých po bohaté, od ženatých po nezadané. Jak už to bývá, dějové linky se různě prolínají. Ovšem zde nastává první kámen úrazu: přestože se osudy hrdinek prolínají, mnohé otázky zůstanou nezodpovězené. Pokud čekáte, že se dozvíte, co se stalo s rodinou ženy ze třetí kapitoly, nedozvíte se to. Pokud vás bude zajímat, proč předposlední kapitola skončila tak napínavým nárazem auta do domu, a kdo to tam vlastně narazil, zůstane vám zatajeno i to. A když se nedozvíte poměrně podstatné detaily, které by příběh ucelily a sjednotily, nezachrání to ani kulantní věta, že „některé příběhy nerušeně pokračují dál„.

A další věcí, které na Bábovkách smrdí poměrně připáleně, je samotné vyprávění. Kniha, ve které je dvanáct různých žen, tedy i různých vypravěček, by byla opravdu mistrná, kdyby se autorka alespoň pokusila vyprávět každou kapitolu trochu jinak. A stačilo by i tak málo jako třeba jiné slovní obraty nebo stavba a délka vět. Protože i přes všechnu snahu reklamy čtenáři zkrátka nelze namluvit, že patnáctiletá rozmazlená teenagerka toužící po pozornosti přemýšlí stejně jako padesátiletá žena umírající na rakovinu. Nebo že chudá, spořivá dáma v letech má podobné myšlenkové pochody jako bohatá manželka. Když už se autorka rozhodla pro dvanáct vypravěček a vyprávění v ich formě, měla si dobře promyslet i tento aspekt, protože bez diverzity postav (tedy kromě té prvoplánové a očividné) to zkrátka nemůže fungovat. Protože i když na dvanáct bábovek dáte dvanáct různých polev, bude to pořád jedna a tatáž, pokud je upečete podle navlas stejného receptu.

Psychologický román, kterým je kniha často označovaná, je v tomto případě spíš výsměchem tomuto žánru, už jenom z toho důvodu, že postavy téměř žádnou psychologii nemají. Charaktery jsou, stejně jako jejich vyprávění,mělké, prvoplánové a hlavně zaměnitelné.

Když pomineme vyprávění jako takové, styl psaní je čtivý a nenáročný, což je nejspíš jeden z důvodů, že si Bábovky našly cestu do mnoha – především ženských – rukou a knihoven. Nejedná se o žádné náročné čtivo, které by vyžadovalo větší soustředění či přemýšlení, a pokud čtenáři nevadí, že Bábovkám chybí základní aspekty, které by knihu podobného ražení udělaly dobrou knihou, nejspíš se netrefí vedle.

O konci knihy nemluvě, ačkoli se k celé knize svou plytkostí hodí. Autorka nejen, že nechává čtenáře tápat, co se stalo s postavami, ale samotný konec je tak nešťastně useknutý, že spíš působí dojmem, že Třeštíková už nevěděla kudy kam a na nedořešené osudy postav, které už zčásti nakousla, zkrátka zapomněla. Slibovaná zápletka s ukradenými penězi je (jak jinak) než nedotažená a nešťastně překombinovaná.

Bábovky jsou zkrátka i přes obrovskou mediální propagaci jedním velkým zklamáním a ztrátou času. Kdyby autorka napsala kuchařku se stejným názvem, udělala by lépe, protože dvanáct receptů, které souvisí jen tím, že se do nich přidává voda a mouka, by bylo daleko propojenějších a ucelenějších než tohle.

---

Bábovky Radka Třeštíková

Dvanáct žen, dvanáct osudů propojených v jednom románu. Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí ... více

---

Komentáře (5)

Přidat komentář

---