Stáli jste někdy pod zamračenou oblohou a řvali na pána Boha, kde ksakru vězí, proč nic nedělá, proč to tu všechno nechal tak…pokřivené? Nedůsledně pokřivené? Proč, když se hledá smysl toho všeho, narazí se jen na absurdnost toho všeho? Proudila vám nad hlavou oblaka dál se svou pověstnou netečností? Maximálně utrousila několik výsměšných kapek na váš hrůzou orámovaný obličej? Každý tak alespoň jednou v životě stál, ať už klel na konto pána Boha nebo existence samotné.

O Zámku Franze Kafky se toho napovídalo. Až hrůza. Ale víte jak to je, co si člověk neřekne sám, jako by nebylo. Proto přibude pár odstavců i ode mě. Stížnosti zasílejte na Zámek a ani odtamtud neočekávejte zastání.

Máme jasně danou problematiku. Na Zámku někdo je. Dostat se k němu ovšem nikdo nemůže. Je příliš daleko. Předaleko. Mimo možnosti obyčejného člověka. Máme tu dvě roviny (ono jich bude víc, ale co) jak dílo pochopit. Doslovně, tedy K. se nemůže skrze absurdní byrokracii dostat na Zámek a dozvědět se tak vlastní určení. Bum, a druhá rovina je ta božská. Někdo tam je, tam, na nebesích, ale dostat, dostat se k němu nemůžeme. Nedostatečná kvalifikace, kterou tady snad představuje úmrtí. Nanebevzetí…nazámkovzetí.

Nuže, kloním se k druhému vysvětlení. K. se dostal do vesnice jaksi bez vlastního rozhodnutí. Najednou se prostě ocitnul uvnitř. Snad byl někým povolán, snad to jen předstíral. Bůh ví. Jo, ten ví. K. byl zeměměřičem. Ovšem ani tím si nebyl příliš jistý, dokud mu to okolí nepotvrdilo. V proudícím hořekování děje knihy se K. několikrát pozastaví nad tím, že zeměměřičem je jen kvůli tomu, že se to od něj očekává. Je zeměměřičem, protože je mu tato funkce podsouvána. Budiž, bude se měřit.

Co dalšího dokazuje božskost námětu…K. je neustále v pokušení dostávat z okolostojících, snad až prkenných, postav, informace o Zámku, o cestě na Zámek. Bezostyšně po nich chce popis cesty na Zámek (jednou se tam chuděra vypraví po svých, na vlastní pěst, sněhem zavát nedojde, Zámek se, potvora jeden, ne a ne přibližovat, jak by velely fyzikální zákony). Postavy ovšem reagují…absurdně, často nepochopitelně, nesmyslně, nelogicky, odkazují na podružnosti, zhovadilosti, z pohledu zeměměřiče. Stejně jako u církve, která existuje na zemdlených dogmatech, volovinách a, z pohledu racionálního člověka, měřitele země za pomoci pravítka, doslova na ptákovinách (jsem živý, vykřičí se euforicky do kosmíru radost člověka, a z církevního pléna se ozve – tak se kaj, dobytku - což logiku přinejmenším postrádá, vždyť stvoření by se nemělo oslavovat oplakáváním a lítostí, ale právě radostí ze samotného stvoření).

Zeměměřič K. je neustále upozorňován, že za své drzé otázky může být ztrestán a v průběhu děje se tomu tak i děje. Jeho existence je mezi spokojenými a klidnými vesničany odmítána, často až hystericky, protože se zmíněný snaží dostat na dřeň nesmyslnosti Zámku, který, když se do něj člověk za živa nepodívá, vlastně neexistuje. Basta fidli. Jaképak s tím štráchy. Přesto je zeměměřič s jakousi tvrdošíjnou poslušností tolerován a chtěn, ač nechtěn a neustále odevšad vyhazován. Byla mu dána existence. Budiž. Ale ta existence bude nadále ostrouhávána všeobklopujícími konvencemi, zvyklostmi. Zeměměřič musí být normalizován.

Franz Kafka nechtěl popsat nepružný byrokratický aparát. Až takový diletant to nebyl. Jistě ukrýval za sděleným jiné pochody. Je Zámek zásadním románem? Text ve mně zanechal svého druhu bezradnost, touhu…zemřít, nebo alespoň zemřít uvnitř, abych nemusel hledět na…na co? Abych se nemusel bít a bát v existenci a s existencí. Bojovnost a drzá umíněnost zeměměřiče ve mně vyvolávala touhu skočit z okna a nemuset, protože člověk většinou musí a musí, co nechce, protože je odiktován společností až na dřeň, až na kosti, až na samou podstatu sebe sama, ke které se, mimojiné, jakživ nedostane, protože něco takového, je společensky nepřípustné, demoralizující pro ostatní a tedy nevhodné. Přesto je mi výsadní místo Zámku v literatuře proti srsti.

A to, že je román nedodělaný? Má to svou logiku. Člověk se ocitne na světě ve své zeměměřičské profesi, hledá otázky a na ně odpovědi a pak, v půli věty, aniž by cokoliv pochopil, zapadne do hrobu a…dostane se na Zámek? Nebo prostě shnije. A co? Žít bylo fajn, ne? Ne…možná…no, sem tam, ale spíš ne.

---

Zámek Franz Kafka

Zámek – nedokončený román Franze Kafky z roku 1922 – znovu a znovu oslovuje, znovu vybízí k interpretaci a ukazuje možnosti chápání literárního díla. Hrdina K., který se vydává za zeměměřiče (nebo jím skutečně je), přichází do ves... více

---

Komentáře (6)

Přidat komentář

---