Nejdepresivnější a zároveň nejlepší Malý život

recenze

Malý život (2017) / Bookexpresss

Tohle byla asi ta nejtěžší a nejdepresivnější knížka, jakou jsem kdy četla. Zároveň se ale stala i jednou z nejlepších.

Když jsem do knížky šla, tak jsem nevěděla, že to bude až tak velký oříšek. Samozřejmě jsem nějakou představu měla, ale to, co na mě při čtení čekalo bylo daleko horší. Předtím, než se do ní sami pustíte, přečtěte si trigger warnings (citlivé témata, které v knížce jsou). Taky jsem nevěděla, že se knížka bude zaměřovat hlavně na jednu postavu - Juda, a ze začátku jsem se do ní ani nemohla moc začíst, i přesto, že byla napsaná čtivě. Okolo strany 100 jsem se do ní ale ponořila a příběh na mě začal působit. Každou stránkou byl pocit z knížky intenzivnější a často jsem ji musela odložit a číst až další den, abych zpracovala vše, co se v ní odehrávalo, a abych si to kouskovala po malých částech, protože kdybych četla vše najednou, tak bych to asi nezvládla. Tato recenze se mi píše těžce, jelikož moc nevím, jak tuto náročnou, a přesto dobrou knížku popsat.

Pokud jste zralejší a zkušenější čtenáři, nebo cítíte, že byste si Malý život chtěli přečíst, tak opravdu vřele doporučuji. I teď, pár dní po dočtení, na ni pořád myslím a přemýšlím o tom, jak skončila a jak skončit mohla. Opravdu obrovské doporučení, jsem ráda, že jsem nakonec překonala strach a pustila se do ní. Bylo to někdy náročné, ale i přesto mi Malý život mnoho dal. Za odměnu si teď dám nějakou romanťárnu :D.

P.S. knížka teď vyšla v druhém vydání, takže je konečně dostupná ve všech knihkupectvích.

•spolupráce s Euromedia•

Když se čtyři spolužáci z malé vysoké školy v Massachusetts přestěhují do New Yorku, aby se pokusili prorazit, jsou bez peněz, ztracení a kupředu je pohání jen jejich přátelství a ctižádost. Je tu hezký laskavý Willem, začínající... více

Komentáře (0)