Čistý, upřímný, autentický člověk se prezidentem nestane. Protože poctivost nemá sílu. Poctivost nestačí. Je podezřelá a nepochopitelná. (citace z knihy, str. 313)

Věděla jsem, že začíst se do knihy, u které se předpokládá jistá míra kontroverze, a to hnedle v tak zásadní otázce, jakou je přímá volba prezidenta, nebude nikterak jednoduché. Proč? Protože mě politika zajímá, a protože je mi více méně jasné, že vše není tak růžové, jak je nám médií předkládáno. Jedná se o natolik špinavou hru, že nemáme šanci si uvědomit, že ji jako běžní občané nemáme ani v nejmenším, jak ovlivnit.

Nedávná naše národní zkušenost s volbou vhodného kandidáta na, spíše reprezentativní post prezidenta naší milované matičky země, nám ve svých velmi hrubých obrysech ukázala, kam až může toto všechno dojít. To nejhorší, co nás mohlo potkat - fatální rozdělení občanů do dvou tolik odlišných táborů.

Z každé stránky románu je patrné, že autorka přesně ví, o čem mluví. Sama přiznává, že čerpá z vlastních nemalých zkušeností z politického i mediálního prostředí. Co mě však udivuje je fakt, že má někdo žaludek se tomuto pletichaření dobrovolně vystavovat... Ale co, někdo to dělat musí.

Jsem nadmíru přesvědčena, že lidé, co vkročí do politiky, musí mít hroší kůži. Můj žaludek by jejich počínání nezvládl, o nervech ani nemluvím.

Autorka odvedla skvělou práci, příběh je bravurně propracovaný a seznámení se se zákulisím "manévrů" okolo přípravy volební kampaně, mě uchvátil. Že však i v českých podmínkách může probíhat kampaň "ve velkém stylu", mě dosti překvapilo. Snůška lží, obviňování, překrucování pravdy, tvrzení polopravd, házení špíny na konkurenci.... Však, nedávno jsme toto zažili na vlastní oči.

Co už mě tolik neuchvátilo, bylo jednání zejména mužských antihrdinů této knihy. Ego stále přetrvává v poměrně značné míře u většiny tohoto pokolení (vím, o čem mluvím, sama se pohybuji v akademickém světě). Popisované arogantní chování nadřízených bylo na jednu velkou facku. Nicméně musím před hlavní hrdinkou Dominikou smeknout za zachování chladné hlavy a dekora.

Obdivuji, že se autorka držela sarkastického humoru, tedy alespoň já ho při čtení často spatřovala. Pobavila jsem se zejména při popisování denního režimu samotného kandidáta.

A jaké bylo téma toho fejetonu? - Jak tráví víkendy. - Aha. Ale proč si to nenapsal sám? - Protože jsem jeho mluvčí. - No a? Když se ho někdo zeptá, jakou měl ráno stolici, budeš za něj taky odpovídat ty? (citace z knihy, str. 156).

Čemu moc nerozumím je, proč Dominika přechází od jednoho cholerického blázna k druhému extrému. Snad naivní víra k přispění udělat svět alespoň trošičku lepším? Nebo vidina tučné výplaty? Nevím. Ponořená do práce si Domča ani nevšimne, že se jí sype osobní život. Ale jsem ráda, že nakonec zvítězil zdravý rozum a sama si uvědomí životní priority, které jsou OPRAVDU DŮLEŽITÉ. Ono najít tak silnou oporu v partnerovi je dnes velkou vzácností.

A jen malý dovětek: Jako opavsko-ostravského patriota, se mě abnormálně dotkla poznámka Pražáka, ve které Moravskoslezský kraj nazývá Ukrajinou.

Je zbytečné vítězství vítězstvím? (citace z knihy, str. 70)

---

Kandidát Lenka Pastorčáková

OPRAVDU VOLÍTE POUZE PREZIDENTA? KANDIDÁT JEN TAK NEPŘICHÁZÍ. KANDIDÁT JE STVOŘEN! Jste přesvědčeni, že volíte vámi vybraného kandidáta a právě jemu dáváte hlas. Ve skutečnosti však volíte lidi, kterými se budoucí prezident ... více

---

Komentáře (2)

Přidat komentář

---