Nepřizpůsobivý

recenze

Nepřizpůsobivost. To je dle mého hlavním tématem knihy. Autor jej uchopuje v jisté nadčasovosti a nutí čtenáře klást si znepokojující otázky. Při četbě částečně chápeme autorovy pro-uprchlické postoje, protože ilegální úprk přes hranice je zkušenost, která musí světonázor člověka nutně posunout.

Autor je pronásledovaným disidentem druhé kultury, ale ani po emigraci, pobytu v uprchlickém táboře a získání azylu v USA neochutná tolik touženou svobodu. Po několika zatčeních, pokutách a konfliktech s policií a úřady s hrůznou ironií zjišťuje, že kapitalistické zřízení v USA je ještě méně svobodnější, než socialistické Československo. Zatímco normalizační pohůnci uzavřeli s androši tichou dohodu, že kdo nebude dělat echt problémy, toho nechají za pakatel z kotelen či vrátnic dožít nad ležákem v hospodě čtvrté cenové, v USA hlavní hrdina příběhu zjišťuje, že v totálně privatizované společnosti už underground ani druhá kultura není možná, protože by nebyla ufinancovatelná.

Když autorovi hrozí vážné zdravotní komplikace, protože mu lékárna neuzná kartičku pojišťovny, kruh se uzavře. Dochází k tomu, že mezi náturou bostonského policajta a plzeňského STBáka není příliš velký rozdíl a fanatičtí vykladači Bible mu pro změnu vyvolají analogii s kovanými interprety marx-leninistické literatury. Když se coby pracovník uprchlické organizace ujímá bývalého STBáka, s nechutnou platností mu dojde, že kriticky myslící lidé jsou pronásledováni každým režimem, zatímco ti, kteří umí ohnout hřbet, si naopak jako slizká ryba v každém režimu najdou vlastní cestičky. A opět ty otázky. Kam až sahá morální povinnost člověka pomoci druhým? Poskytnout dočasné přístřeší? A občanství k tomu? I sociální dávky? A jak vysoké? Jaké kulturní zvyky tolerovat a co už je neslučitelné?

Klasická situace: Milan Kohout se nahý opaluje se svou manželkou na pláži. Jsou z undergroundu zvyklí na volnou lásku i na veřejné prostranství. Náhle se přižene policie a donutí manželský pár nahodit svršky, neboť mohou pobuřovat děti. Zároveň jim ukládá mastnou pokutu za parkování na soukromé pláži. A teď kdo je ten špatný? Kohout, který kontaminuje Ameriku primitivními kulturními zvyky? Policista, který z něj ždímá poslední peníze, ač tuší, že občan nejednal úmyslně? Nebo snad systém, nutící policisty k ochraně zdánlivě absurdních pořádků?

Pozoruhodná je i forma knihy. Autor píše syrově, vulgárně. Zejména první kapitoly se jen hemží čuráky a šoustáním a čtenář musí z četby nabýt dojmu, že český underground byl kopulující opilou zvěří řízenou jen oním pověstným freudovským idem. Jednotlivé kapitoly jsou prokládány volnými verši a názvy kapitol autor pojmenovává vančurovsky esejistickým stylem.

Shrnu-li celkový dojem z knihy, myslím si, že jde o skutečně autentickou zpověď autora. Ačkoli některé pasáže mohly působit jako fabulace, s přihlédnutím k nespoutané duši Milana Kohouta jsem přesvědčen, že jsou psány ve shodě s realitou.

Milan Kohout, nepřehlédnutelný performer a pedagog, se nám představuje v roli literáta, a že v literární branži dosahuje stejných kvalit jako ve svých nejlepších performancích, se můžete přesvědčit nad jeho knihou Proveď vola svět... více

Komentáře (0)