Pan King už je ve stadiu, kdy si může dovolit napsat a vydat prakticky cokoli a lidi to prostě budou kupovat. Včetně mě.

Ano, ano, přiznávám – jsem kingofil. Což ovšem neznamená, že ztrácím soudnost a bezhlavě hltám vše, co tento bývalý alkoholik a narkoman hodí na papír. I když je fakt, že snad ještě nezplodil nic, co bych s odporem hodila do kouta se slovy „brak“, „totální pitomost“ nebo „naprostá nuda“.

Mistrův nejnovější počin je, světe div se, detektivka. No, ono to vlastně zase tak s podivem není, detektivní thrillery zabírají čelní příčky oblíbenosti čtenářů, ovšem King to zase vzal po svém. A to je jedině dobře.

Detektiv Hodges je ve výslužbě, svá nejlepší léta má dávno v trapu a jeho břicho začíná zabírat prostor, značně překračující hranice pásku u kalhot. Jeho jediná zábava v důchodu je televize a připitomělé reality show, u nichž čistí svou osmatřicítku po otci. A sem tam mu na mysl přijde, jestli by si s ní neměl vystřelit mozek. Jeho beznadějná stařecká existence změní směr v den, kdy mu ve schránce přistane dopis od Mercedesového vraha.

Mercedesový vrah je jedním z minima případů, které Kermit Hodges před svým odchodem od policie nedořešil. Dosud neodhalený šílenec tehdy vjel do prácechtivého davu s Mercedesem 500SL. Pomocí elegantního stříbrného tanku poslal na onen svět osm lidí. Nemluvě o těch zraněných.

A náš zabiják se nudí. A když se nudíte, není přece nic lepšího než donutit jednoho tlustého a senilního policajta k sebevraždě. Tak mu napíšeme psaní. Haha, bude sranda.

Jenže Brady alias Mercedesový vrah si vybral za soupeře toho špatného. Sebevražda se nekoná, Hodges má naopak důvod žít. Hon na kočku a myš začíná. Myš je rychlá, chytrá a vyšinutá, naproti tomu bývalý detektiv už překročil šedesátku, pokulhává v technice, jako jsou mobily a počítače, zadýchává se při chůzi do schodů, ale mozek má ještě plně funkční. A na pomoc si bere mladého černošského kluka Jeroma a na lexapru závislou Holly, která i po čtyřicítce stále žije pod jhem své nesnesitelné matky. Jak tohle dopadne?

Kingův styl je znát na každé stránce. Prostě nemůžete přestat číst. Co mě překvapilo, byl na Mistra poněkud strohý styl vyprávění. Žádný zbytečně rozvleklý děj, jdeme hezky pěkně a tvrdě na věc. Bez okecávání. Přesto si i v detektivce užijeme to, co máme na Stephenových knihách tak rádi. Dokonalá psychologie postav, do podrobností popsané poslední chvíle obětí před tím, než je převálcuje německý kolos na kolech nebo se přiučíte, jak to vypadá, když někdo zdlábne hambáč okořeněný strychninem.

Samotný konec? Tak to je jízda. Stupňující se napětí, ze kterého jsem se opotila až na jistých částech těla a prostě jsem tu knížku nemohla dát z ruky, dokud mi nedošly stránky k otáčení. Jasně, našla bych tu několik prapodivných náhod, co na mě působily až podezřele vykonstruovaně, ale aspoň měli svou logiku. Budiž, pane Kingu, odpouštím vám to. Ale nemyslete si, že u těch vašich příběhů nepřemýšlím!

Co říct závěrem? Detektivka od Mistra hororu se povedla. Fakt, že jo. Na Nobelovku to nebude, ale na napjatá odpoledne to plně dostačuje.

Račte usednout za volant, přátelé. Jedeme na neotřelý výlet šílencovou myslí a rozhodně nebrzdíme…

---

Pan Mercedes Stephen King

V nuzném městečku na americkém středozápadě dojde k neštěstí – neznámý řidič v ukradeném mercedesu úmyslně vjede do fronty nezaměstnaných před pracovní agenturou a na místě zůstane osm mrtvých a patnáct zraněných. Řidič z místa či... více

---

Komentáře (2)

Přidat komentář

---