Nikdo není sám

recenze

Nikdo není sám (2022) / EvikU.

Jakože já vím jak dokáže Petra Soukupová psát. Ale tato kniha je prostě tak reálná, že mi z ní mrazilo. Život jedné rodiny, máma, táta, babička s dědou a náctileté děti. Kluk a holka. Rodiče jsou staří, mají své mouchy a to jak by se mělo vše dělatjenže doba je jiná a to už ale oni neumějí a nebo nechtějí pochopit. Proto se v rodině hádají, mají nemístné poznámky a navzájem si ubližují. 

Babička umírá a děda začíná mít Alzheimera. Majda dělá přijímačky na gyml, na který nechce, Míša se zase chytnul špatné party kamarádů. Manžel Michal je poklad, snaží se Veronice pomoci, ale má svého dost. Řeší věci v práciVeronika má starosti s tátou, zanedbává práci a připadá si, že se to na ní valí ze všech stranjako berličku má víno a cigarety. 

A přestože máma (babička) již není, Verča stále slyší vyčítavé hlasy své matky, které slýchávala celé dětství i v dospělosti. Jak to všechno Veronika s Michalem ustojí si musíte přečíst sami.

Tuhle knihu si po čase přečtu znovu. To je tak silné každodenní téma. Jak si někdy lidé v rodině ubližují jakoby mluvili každý jiným jazykem. Každý to myslí dobře, ale svým způsobem a moc se nesnaží pochopit druhého. Děti nechápou rodiče, rodiče nerozumí dětem a prarodiče už někdy nerozumí ničemu. Navíc je sužují nemoce. Jak z toho ven? Představa, že se jednou nedokážu postarat o rodiče mě děsí, ale představa jak se kvůli tomu zhroutím, protože přes to všechno nebudu mít ani trochu času na sebe mě také děsí. A to už ani nemluvím o tom, že nechci být ta babička, která ví všechno nejlíp.  :-(

Bravurně napsaný román o každodenním soužití několika generací. Doporučuji.

Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problé... více

Komentáře (0)