Normálně jiní

recenze

Normálně jiní (2018) / MartinaF

Srovnávat knihu s titulem, který sklízí zasloužené úspěchy, je buď snaha nalákat nebo se opravdu té srovnávací opravdu vyrovná. Příběhy jakou jsou Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala jsem nečetla a asi ani číst nebudu. Na jednu stranu knížka není přirovnávána tak úplně, pouze naznačuje, že je pro fanoušky právě těchto děl. Ten, kdo zmiňované knihy četl, se však jistému srovnání neubrání.

Seznamujeme se s Maddy a její rodinou. Maminka je na výchovu sama, ale Maddy je devatenáct let, je to už skoro dospělá slečna. Společně se starají o B, Maddyinu mladší sestru, která má autismus. Aby Maddy ještě více pomohla, pracuje ve fotolabu. B zbožňuje ježdění na koni, a tak s mámou nebo Maddy navštěvují jízdárny.

V jedné takové jezdecké škole se Maddy potká s Albertem. Albert nemá moc šťastný život. Jeho otec je despota a hulvát. Albertova máma se postupně odstěhovala do prádelny a vychází odtud v době, kdy ví, že je otec už dávno pryč. Albertova otce budete nesnášet, kdežto Alberta si zamilujete pro jeho srdečnost. Albert má velké plány - chce se odstěhovat daleko od otce a založit vlastní rodinu. V Maddy vidí to, co mu v životě chybělo - lásku, starostlivost, obětavost, rodinu. Vidí to ale i ona stejně? Bude se chtít odtrhnout od rodiny, kde je plno závazků a jít za hlasem svého srdce?

Jak už název vypovídá, je kniha určena pro milovníky tragických knih. Pokud čekáte něco veselého, dočkáte se toho v první polovině knihy. Líbilo se mi Albertovo nadbíhání Maddy. I svérázný humor Maddyina kolegy Kylea. Ale v momentě, kdy hlavní slovo dostal Albertův otec, humor šel stranou. Mohli jste pocítit nervozitu i strach. A také nenávist - jak ze strany Alberta, tak i ze strany jeho otce. Netuším, jestli měl Colin svého syna aspoň trochu rád. Pokud ano, dával lásku najevo poněkud zvláštním způsobem.

Ve vypravování se v ich-formě po kapitolách střídají Maddy a Albert. Čtenář může sledovat příběh z obou pohledů. Tam, kde skončilo Albertovo vyprávění, začala Maddy.

V knize jsou postavy černobílé. Někdy to není na škodu. Očekávala jsem, že postava Albertova otce bude mít nějaký vývoj, ale spletla jsem se. V tomto případě platí, že se zázraky nekonají.

Na obálce je napsáno, že kniha je určená pro fanoušky knih Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala. Nevím, jestli tito fanoušci nebudou spíše zklamáni. Výše zmíněné knihy mají velmi silný a srdcebolný příběh, kdežto tento má příběh sice smutný, ale ne takový, abyste nad ním museli ještě dlouho přemýšlet.

Kniha se rychle četla, to musím titulu nechat. Zaprvé bylo vyprávění čtivé a svižné a zadruhé styl písma a řádkování bylo sympaticky velké. Pokud by se řádkování zmenšilo, jistě by knížka měla do dvou set stran.

Titul Normálně jiní se také dotýká tématu autismu. Několik knih na toto téma jsem již četla a mám představu o autistických dětech. V příběhu však autistická B neměla moc prostoru, i když se kolem ní točily důležité věci.

Obálka je nádherná. Během čtení pochopíte, proč je na obálce strom a vlny. Ale působí trochu depresivně.

Příběh bych ráda doporučila těm, kteří na rozdíl ode mě, jsou příznivci smutných osudů. A hlavně mladým lidem, kterým je kniha primárně určená.

Pokud ti nezlomí srdce, není to láska… ​Žádná rodina není ideální. Každá má svoje problémy. Devatenáctiletá Maddy dělí svůj život mezi práci ve fotolabu a péči o svou mladší autistickou sestru B, která vyžaduje celodenní péči. ... více

Komentáře (0)