O Šumavě, která se v knize o Šumavě nevyskytuje
recenze
Šumava ještě tajemnější - Přízraky znovu ožívají (2010) ztráta času / moore.allonsy
Hned na úvod bych začala mým prvním dojmem, který vypadal tak nějak takhle: „Zatraceně, co je tohle za slátaninu!“ Tak ale teď vážně.
Tahle kniha je druhým dílem knížky taktéž o Šumavě (onen 1.díl se mi dostal také do rukou a je celkem povedený, ale zato ten druhý, o kterém vám hodlám vyprávět...) a dle titulku na zadní straně obalu knihy by se v ní autorka měla zabývat neprostupnými šumavskými hvozdy, zapadlými vesnicemi a jejich kronikami, prokletými samotami a záhadami, kterými toto pohoří oplývá více než jakékoliv jiné místo v naší vlasti. Je nám slibována výprava na záhadná místa opředená pověstmi a tajemnými energiemi, po stopách strašidel a duchů, a mimo to také přenesení do časů starých Keltů, do magických rituálů nacistů, kteří v tomto kraji působili, a mnohem další. Jó, zlaté oči...
Celý děj knihy neustále odbočuje od tématu Pošumaví a je naprosto scestný. Namísto již výše zmíněných témat, která jsou nám slibována, se dozvídáme cosi o sexualitě, satanistech ve švýcarském Bernu, nebo o nacistech a jejich smýšlení ve válce, což jak sami asi uznáte, se Šumavou zrovna dvakrát nesouvisí.
Zvláště mne na této knize o Šumavě zaujala sáhodlouhá a snad nikde nekončící pasáž o tom, jak britský agent John Dee rozvíjí nějaký přístroj, který by měl fungovat na takzvaném Henochiánském systému. A jak si ho k sobě povolala sama královna Alžběta I., jak se stěhuje na své sídlo Mortlake nedaleko Londýna, kde také v roce 1609 umírá. No řekněte, připomíná vám to snad něco o pohoří Šumavě?!
Ještě lépe jsem se ale pobavila nad kapitolou zabývající se přímo sexuální energií, která je prý, jak píše samotná autorka knihy, úzce spjata s alchymií. Aha. Samozřejmě si člověk kupuje knihu o Šumavě a o jejích záhadách, aby se potom dozvěděl, že mužský úd je, ať už ve slovanském nebo hinduistickém pojetí, často zobrazován jako had. Že had jako je jako symbol užíván už od pravěku a má mnoho významů. Jeho obraz může značit smrt i znovuzrození.
(Cituji) „Smrt proto, že zabíjí svým jedem, znovuzrození zase značí schopnost obnovovat svoji kůži. Uroboros, had požírající vlastní ocas, symbolizuje kruh, tedy věčnost. Zvlášť v alchymii je tento symbol využíván jako označení hmoty, věčnosti a vědění. Geometrický kruh, který Uroboros znázorňuje, představuje i věčnost, nekonečný koloběh.“ (...)
Šumava jako na dlani. Jako vyšitá, co myslíte? A proto vás varuji, nekupujte si tuhle slátaninu, kde autorka mele páté přes deváté, a co bez pochyby na první pohled odbočuje od tématu, protože nakonec ji budete nuceni vyhodit do koše stejně tak, jako já (a to je co říct). Autorku Veroniku Rubínkovou zřejmě už vlezly do hlavy nějaké bludy, jinak ji to bohužel nedokážu vysvětlit, jak taková kniha mohla vůbec nakladatelstvím projít.
Šumava ještě tajemnější - Přízraky znovu ožívají
Veronika Rubínková
Ve své druhé knize se Veronika Rubínková znovu vrací do neprostupných šumavských hvozdů, zapadlých vesnic a prokletých samot, aby pátrala ve stržích, slatích, vesnických kronikách a prachem pokrytých archiváliích po záhadách, kter... více