O touze žen po svobodě

Knihu Krása noci od Niny George jsem si vychutnala ve skvělém překladu paní Dagmar Hoangové. Barvité popisy příběhu dvou žen během jednoho léta mi připomínaly namalované obrázky a na základě těchto kvalitních popisů jsem si dokázala představit krajiny, moře … Bez příkras jsem se cítila vtažena do vyprávění o smutku, lásce i svobodě. Díky myšlenkám, jež nebyly vysloveny nahlas, jsem vnímala jakousi větší hloubku příběhu. Autorka Nina George se pouští do psychologické hloubky.
Já jsem ve věku, kdyby pětačtyřicetiletá hrdinka Claire mohla být mojí dcerou a devatenáctiletá Julie mojí vnučkou. I přes věkový odstup mě osudy těchto hrdinek zaujaly.
Devatenáctiletá Julie nemá ještě žádnou konkrétní představu, kam chce jít a kdo chce jednou být. To ale znám i ze života, hodně mladých lidí v jejím věku nemá ještě jasno o své budoucnosti.
Zvláštní byla i setkání obou hrdinek. První setkání Claire a Julie nastalo, když Claire opouštěla hotelový pokoj po sexuálním vzplanutí s jedním mužem. Jejich druhé setkání: syn Claire představuje rodičům svoji první vážnou přítelkyni, a tou je právě Julie.
Vnímám to tak, že zásadní prvek v knize je svoboda žen. Je to jakási podstata, o kterou v tomto příběhu jde. Julie a Claire chtějí být svobodné a usilovat o to, co je činí zvláštními.
Příběh těchto dvou žen, které se vzájemně hledají, je napsán poetickým a pro mě podmanivým způsobem.
Divoká a bouřlivá krajina Bretaně a síla moře jakoby symbolizovaly vnitřní vzrušení a smyslnost a svobodu, která se vrací zpět do života obou hrdinek.
Skutečně pěkná kniha o lásce k životu a vášni, touze, hledání a bytí, která mě přiměla k sebereflexi nad vlastním životem a jsem za to ráda.

Jaké je milovat? A jaký je pocit být milován? Jak člověk pozná a ví, že je to opravdové? Semestr skončil, začínají zasloužené dva měsíce volna. Claire, pětačtyřicetiletá profesorka na prestižní univerzitě, z taxíku pozorovala ž... více

Komentáře (0)