Ó ty můj, Hallande...

recenze

Jednou v noci Bess probudí výstřel a během chvíle se dozvídá, že její dlouholetý přítel byl zavražděn. Nastává chvíle, kdy se Bess musí postavit na vlastní nohy. Zjistit co se příteli Hallandovi stalo a poprat se s vlastním životem, který nebýval takovým, jakým se zdálo. Ale stojí Bess o to vůbec?

Spisovatelka nám připravila velmi zapeklité dílo. Očekáváme detektivku, obálka na nás křičí, že se jedná o román, já mám ovšem pocit, že to není ani jedno z toho - nebo naopak od všeho něco?
Při čtení knihy jsem měla rozporuplné pocity.
V jednu chvíli zoufáte nad tím, že kniha Vám vůbec nic nedává, v té druhé, při hlubším zamyšlení pozorujete, že tomu je právě naopak.
Hlavní představitelka Bess se zdá být pomatená, bláznivá, přesto velmi chytrá. Už jen to, že jejím živobytím je psaní. V počátku vše svádíte na to, že přišla o muže, postupem čtení Vás ale napadá, že Bess je prostě taková už od dob, než se začal psát její příběh. A právě příběh, velmi mnoho otázek bez odpovědí. Přemýšlíte, zkoumáte a dedukujete jak, co by mohlo být, ale samotnou Bess to nezajímá a když o to nejeví zájem ona, vy se to vlastně nedozvíte.
Celá tato kniha je o dedukci, ne o velké fantasii, ale o odkrývání hádanek, na které stejně nikdy nedostanete odpovědi. A právě proto, se mi kniha při čtení znelíbila. Po zpětném zamyšlení, ale přeci jen nacházím i světlé stránky…
Pia Juul se bravurně zhostila velkého neznáma a čtenářům, připravila šokové momenty. V jedné větě se dokážete usmát, pozlobit i dostat neočekávanou ránu. Postupem času se dokonce v některých momentech i samy najdete.

Děj je svižný a čtení Vám utíká rychlým tempem. Dopomáhá tomu také samotná hrdinka Bess, která ve svých pomatených myšlenkách stále přebíhá z jedné myšlenky ke druhé.
Při čtení máte v hlavě guláš a přistihnete se, že si odstavec musíte přečíst ještě jednou, zda jste něco nepřeskočili.
Soudím, že je dobře za tak málo stran, který tento příběh má, protože kniha ač se zdá primitivní, je velmi složitá na čtení i přemýšlení. Krátké, úderné věty jsou výstižné a zbytečně nezdržují, ovšem v celku se to zdá býti zamotané a pro obyčejného čtenáře zbytečně surové.
V samotném ději se ukrývá mnoho poschovávaných informací a je jen na Vás, zda je odhalíte.

Každá kapitola začíná menším úryvkem, buď z jiné knihy, nebo i ze života obyčejných lidí. Doporučuji se na tyto úryvky zaměřit, protože na konci příběhu se dozvíte, že nejsou pouze obyčejnou výplní stránek.

Troufnu si říci, že tato kniha není pro každého, přesto doporučuji většině po ni sáhnout a zjistit si na vlastní kůži, zda dokážete autorčin styl pochopit.

Kniha ač v sobě neskrývá žádné emoční stránky, dokáže Vás ledově zpražit a pěkně zamotat hlavu.

Ne nadarmo spisovatelka obdržela řadu prestižních ocenění a je členkou Dánské akademie.

Na konec shrnutí bych ráda vyzdvihla Helenu Březinovou. Překladatelka, která se tohoto příběhu zhostila s plnou parádou a ač se musím přiznat, že zmatenosti děje jsem v první chvíli sváděla na ni, byla jsem samotnou knihou i konečným prohlášením vydavatele utvrzena v tom, že tato kniha je velký oříšek nejen pro čtenáře, ale hlavně pro samotnou překladatelku.

Hodnocení dávám slabší z důvodu toho, že i když je v celkovém shrnutí kniha zajímavá, pro mě samotnou to je menší podprůměr. Závěrečné hodnocení je čistě subjektivní.

Stárnoucí spisovatelku Bess probudí jednou ráno výstřel. Její partner leží na náměstíčku před jejich idylickým domovem mrtvý. Zbloudilá střela? Úkladná vražda? Přitom Bess na tom už delší dobu není nejlépe. Dceru Abby z předcho... více

Komentáře (0)