Obličej si nevybrala

Charlie je ten, kdo stojí v koutě - kolem něj se toho děje spousta, ale on jakoby vše pozoroval jen zvenku. Když se mu ale podaří najít přátele (nebo se jim podaří najít jeho?) začíná to opravdové dobrodružství se vším, co k němu patří, sex, drogy a spousty písniček nevyjímaje. Charlie začne poznávat, co dospívání vlastně nabízí a zjistí, jak se cítit nekonečně. Stačí to ale?

Celý Charlieho příběh je psaný ve formě dopisů, které jsou určeny neznámému příjemci. Díky tomu si čtenář může Charlieho život představit hned z první ruky, ale na druhou stranu s určitým (nejen) časovým odstupem, což se k celkovému nádechu příběhu skvěle hodí. Autor ho totiž podal opravdu krásně naivně a kromě problémů dospívání do něj zakomponoval i spoustu zajímavých teorií a myšlenek, které vrtají hlavou jak dětem, tak dospělým.

Atmosféra knihy byla opravdu krásná a myslím, že právě ona je důvodem toho boomu, který knihu i několik let po vydání stále obklopuje. Pro mě se kniha stala srdcovkou, ačkoliv vlastně kromě atmosféry a nádechu naivity zase tolik co nabídnout nemá... Ačkoliv je to totiž tenoučká knížka, prala jsem se s ní vážně dlouho (a nebylo to čtením v angličtině). Zkrátka jsem se nemohla začíst, nedokázala jsem si příběh užít naplno a moje pozornost z neznámých důvodů pořád odbíhala jinam.

Kniha byla napsána příliš jednoduše. Zdálo se mi, že autor nevyužil plný potenciál příběhu, a že z knihy mohl vytěžit mnohem víc. Čekala jsem, že budu mít (jako u Johna Greena) cel stránky plné vypsaných citátů, ale místo toho mi v hlavě utkvěl jen jeden, který skutečně stojí za zmínku (ovšem na druhou stranu knihu vyjadřuje mnohem přesněji než anotace):

"Měl bys jí spíš pochválit šaty, protože to, jak se oblékla, je její volba, zatímco obličej si nevybrala"

Charlie měl v životě spoustu problémů, což mu zároveň dodávalo na zajímavosti, ale zároveň pro mě bylo těžší se s ním jako s vypravěčem sžít. Jeho psychika se mi občas zdála až příliš podivná a jeho problémy příliš velké - ovšem přes to přese všechno zůstával "normálním" teenagerem. Na druhou stranu ostatní postavy jsem si oblíbila a ocenila jsem autorův pohled do světa homosexuality, který byl (ačkoliv prostřednictvím Charlieho) velmi autentický já jsem vždy ráda, když se tento prvek v knize objeví.

The Perks of Being a Wallflower jsem zařadila mezi příběhy, jejichž filmové zpracování budu mít navždycky raději než knihu Proč? U čtení jsem se nudila, nesoustředila, nemohla se začíst, a ani jsem se nedokázala ztotožnit se samotným Charliem. Na druhou stranu forma dopisů lépe vyzní v psaném příběhu a atmosféra, kterou se autorovi podařilo vytvořit, je opravdu nádherná. Chboskyho příběh mě zaujal, ale bohužel se mu nepodařilo nic víc... Tak snad příště.

Celkové hodnocení: 3/5

Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskyho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo ... více

Komentáře (0)